Debaty o dehtové vodě

Debaty o térové vodě od George Berkeleyho

Pít či nepít, o to je pře,
Vyschlý učenec pravdu zře.
Pijte, Brite!, pošťuchuje prelát,
Doktor znamená si „slovní salát“.
Proč učené spory plodí zuřivé vášně
A cholerik Jurin své složité básně?
Vždyť smysly nám ukáží pravdu té lázně!
Co žaludku sedí a hlavě dobře dělá,
To pociťuje piják, a to je pravda celá.
Učenci jsou lidé, nevěř jim ani zpola:
A kdo térovku pije, bude ji pít znova.

Přeloženo z: On the disputes about tar-water by George Berkeley, in: The Works of George Berkeley, Bishop of Cloyne, Vol. 5, eds. A.A. Luce and T.E. Jessop, Kraus Reprint, Nendeln, Lichtenstein, 1979

George Berkeley: List o térovce

LETTER ON TAR-WATER. DIRECTIONS FOR THE MAKING AND USING TAR-WATER By the author of Siris, in the Dublin Journal 8-12 May 1744

Pravidla pro výrobu a užívání térovky

Od autora Sirisu, George Berkeleyho

Chtějí-li se vyhnout chybám při výrobě térovky, nechť si čtenáři v první řadě uvědomí, že pro náš účel je nejlepší norský tér, který poznáme podle toho, že je hnědý a tekutý. Galon studené vody nechť vlijí do dvou pint tohoto téru a po dobu 3-4 minut pořádně míchají. 48 hodin je třeba nechat směs odstát, aby se tér usadil, poté se to musí slít a uchovat v lahvích anebo jiných, nejlépe korkem uzavřených nádobách. Tentýž tér nelze použít za účelem výroby térovky znovu, nicméně může posloužit k jiným věcem. Jestliže vše dostatečně dlouho mícháme, lze vodu protáhnout térem podruhé či potřetí. Výsledná směs bude stejně silná jako první, bude ji ale chybět onen duch a žaludkem bude velmi těžce snášena.

Po mnoha pokusech se předchozího držím jako dobrého obecného pravidla, které může být různě upravováno podle toho, jak silný má kdo žaludek. Térovka bude slabší, přidáme-li do směsi více vody nebo budeme-li ji méně míchat; a naopak bude silnější, přidáme-li vody méně a protáhneme míchání. Nikdy by ale neměla být pro žaludek příliš silná – slabší konstituce vyžaduje jemnější medicínu. Nejlepším rádcem je individuální zkušenost. Térovka by neměla být světlejší než francouzské a tmavší než španělské bílé víno. Pokud při pití zřetelně neucítíte ducha térovky, jednalo se buďto o špatný, případně již použitý tér, nebo byla térovka připravena nedbale. Kdo chce požívat térovku kvalitní, nechť si ji vyrábí sám.

Obecně je térovku nejlépe užívat častěji a po menších dávkách, neboť tak se nejlépe smíchá s krví. V chronických případech doporučuji pintu térovky denně, vypitou na lačný žaludek po dvou či čtyřech dávkách čili – jak dá rozum – buďto v noci či ráno, anebo nejméně dvě, lépe tři hodiny po obědu či snídani. Dětem je třeba podávat térovku v menším množství! Lze ji pít studenou i teplou, jak se komu ráčí, ovšem v akutních případech jako jsou horkosti všech druhů nebo při záněty pohrudnice, by se měla pít horká v posteli, a to tak často, jak jen pacient zvládne. Tedy např. půl nebo celou pintu každou hodinu, což žíznivý pacient v horečce snadno vypije. Neznám případ, kdy by térovka nepomohla, i když se jednalo o velmi vysoké horečky. Chcete-li térovku užívat vnějšně, např. formou obkladů, nebo k pití pro zvířata, je možno při přípravě nahradit studenou vodu horkou – térovka tím mocně zesílí. Jsem přesvědčen o tom, že térovku lze s úspěchem a bez jakýchkoli vedlejších účinků užívat k léčení většiny nemocí, zvláště všech případů hniloby, nádorových onemocnění, vyrážek, nervových poruch, zánětlivých onemocnění, kurdějí všech typů etc.

Zdroj: The Works of George Berkeley, Bishop of Cloyne, Vol. 5, eds. A.A. Luce and T.E. Jessop, Kraus Reprint, Nendeln, Lichtenstein, 1979