Archív

Archive for the ‘Ban Dita Fest’ Category

Ban Dita Fest

Duben 11, 2009 Napsat komentář

Filmoví publicisté si pravidelně stýskají, že nenávratně pryč je doba, kdy tuzemští filmaři natáčeli díla s originálními nápady a progresivním zpracováním. Že retro a jiné komedie, stejně jako nejrůznější nezávislé filmařské pokusy, které dnes v Česku vznikají, silně pokulhávají za současnou kinematografií asijskou, latinskoamerickou či skandinávskou. A že je to výsledkem nedostatku finančních prostředků stejně jako tvůrčí invence. Možná to ale není tak beznadějné. I dnes se totiž v tuzemsku objevují díla originální a progresivní, zhusta v nízkonákladové produkci a v nefilmařských kruzích. Příkladem je snímek Filipa Jánského a Aleše Konečného Ban Dita Fest, který byl uveden začátkem letošního roku.
varieties of the fruit from six countries - Indonesia, Philippines, Pakistan, the United Arab Emirates, Sri Lanka and New Zealand
Trsy banánové verze světa
Jsou různé verze světa a každá z nich má specifický jazyk a způsob myšlení. Verzi světa, kterou předkládají Filip Jánský a Aleš Konečný, lze s jistou nadsázkou označit za “banánovou”. Ban Dita Fest je totiž film o banánech a pro banány. Samozřejmě, že způsob života a myšlení banánů je značně osobitý. Nedůležitější je pro banány mateřský trs. Jsou s ním natolik svázány, podobně jako včely s rojem, že odtrženy od něj strádají. Za přirozenou smrt banány pokládají, když je v momentu dozrání někdo utrhne a okamžitě sní. Tak však dnes obvykle nekončívají. Jsou česány ještě nezralé a dozrávají teprve během transportu ke spotřebitelům. Mezi banány se proto rozmáhá strach z posmrtného života. Tím se rozumí doba mezi odtržením z banánovníku a konzumací. Nezralé banány však nejsou citově připraveny na odtržení z mateřského trsu. Trápí se ve stavu posmrtného života a čekají na zkonzumování jako na své vykoupení. Jedinou možnost vzdoru pro ně představuje sebevražda, tj. zhnědnutí a shnití. Banány totiž nemohou jednat, pouze zaujímají stanoviska.

Mluvící kočka a nešikovný reportér
Ban Dita Fest je prvním filmem ze zamýšlené série čtyř až pěti filmů věnovaných banánům. Záměrem tvůrců bylo uvést diváky do problematiky banánů a specifičnosti jejich myšlení. Děj filmu je zasazen do prostředí festivalu banánových filmů s názvem Ban Dita Fest, který se odehrává v jedné blíže nespecifikované banánové republice. Jedná se vlastně o jakousi reportáž z festivalu, kdy ukázky ze soutěžních filmů představují ukázky z připravovaných filmů série. Přitom právě tyto ukázky mají divákům přiblížit jednotlivé trsy banánové verze světa. Film má dva hlavní hrdiny. Prvním je začínající reportér neúspěšně se pokoušející natočit rozhovor s hvězdami banánových filmů, druhou zneuznaná hvězda festivalu kočka Dita. Ta se snaží být středem pozornosti a sarkasticky kritizuje banány, banánové filmy i lidi točící se kolem Ban Dita Festu. Představuje dynamický moment filmu na rozdíl od zcela pasivních banánů.
ES_banana_beauty The film is about an immigrant father who can only see his American-born son as a banana.
Šťastny ať jsou všechny bytosti
Skutečným hlavním hrdinou Ban Dita Festu ovšem nejsou kočka ani reportér, nýbrž banány, respektive banánové filmy. Objeví se jich v něm celkem pět: Pod dekou, Hořkost, Bananetto, Obětní banánek a Nirvana. Pod dekou je o holčičce, která si v dece schová banán. Když pak deku znovu rozbalí, banán je shnilý. Spáchal sebevraždu. V epizodní roli se v ukázce objeví i Dita. Hořkost je o banánech, kteří si stěžují na trápení během posmrtného života. Leží v trsu a vzrušeně diskutují. Bananetto je o romantickém setkání dvou banánů původně pocházejících z jednoho trsu. Obnovuje se mezi nimi silné citové pouto. Obětní banánek je o obětním beránku. V trsu banánů je jeden zmutovaný. Čouhá z něj jakoby rostl opačně. Zatímco mezi ostatními banány probíhá čilá komunikace, obětního banánka si nikdo nevšímá. A konečně Nirvana je o vysněné smrti banánů. K banánovníku přijde opice, utrhne si nejzralejší banán a oloupe ho. Před tím než ho schlamstne, však banán stačí blaženě vzdychnout: “šťastny ať jsou všechny bytosti”.

Stojí to za banán
Ve filmu se střídají hrané a animované scény, blonďatí herci v kostýmech banánů se skutečnými plody banánovníku, herečka v kostýmu Dity se skutečnou kočkou. Celý nímek je navíc v banánštině, nesrozumitelném jazyku podobném svahilštině. Opatřen je českými titulky, které jsou však mírně neobratné. Objevují se v nich zkomolená slova (např. lednučka, revizitář apod.). Česky mluví jen Dita, nadto ji slyší pouze diváci. Zajímavé je logo Ban Dita Festu. Tvoří jej průřez trsu banánů, podobný včelí plástvi. Celkově je film Filipa Jánského a Aleše Konečného těžko žánrově zařaditelný. Osciluje mezi komedií, dramatem, reportáží, groteskou a harlekýnkou. Řadu komických situací se tvůrcům podařilo vytěžit ze střídání skutečných banánů a kočky s herci v jejich kostýmech. Dramatické či naopak romantické jsou ukázky ze soutěžních snímků. Vytknout by se Filipu Jánskému a Aleši Konečnému dal nedostatečně sevřený syžet filmu, což je výsledkem jejich snahy představit divákům základní trsy banánové verze světa i další snímky banánové série. To ovšem nic nemění na tom, že se jim podařilo natočit film nápaditý, vymykající se ostatní tuzemské filmografické produkci. A zvládli to bez mnohamilionového rozpočtu i zázemí profesionálního filmového ateliéru. Stojí to za banán, řekla by kočka Dita. A možná, že to po ní začnou opakovat i diváci a že se z Ban Dita Festu se stane film kultovní.

Jan Civín a Hynek Tippelt