Archive

Archive for the ‘Muslimské velikonoce’ Category

Muslimské velikonoce /2005

Leden 4, 2010 Napsat komentář

Víte o tom, že nejen u nás máme velikonoce? Svátky, jejichž základním symbolem je beránek, se slaví po celém světě. V Pákistánu, Albánii i v Maroku. Obětování beránka je zvyk, který spojuje křesťanství, židovství i islám. V případě židovské tradice nás to tolik nepřekvapí, ale čím to, že slavíme podobný svátek jako muslimové?

Je 21.1.2005. Před istanbulskými řeznictvími se tvoří před polednem fronty. Otcové rodin si přivádějí každý svou ovečku. Trochu konverzují, ale spíše se věnují budoucí oběti. Zvíře laskají a utěšují. Zvířata nejsou neklidná. Jakoby o tom, co se s nimi za chvíli stane, ani nevěděla, nebo snad jakoby chápala, že to musí být. Nic podobného našim jatkám. Jak říká jeden z mužů ve frontě: „Alláh jim pro tento den zastře mysl, necítí ani strach, ani bolest.“ Až dvouhodinové frontě je pomalu konec, muž zvířeti zaváže oči a sváže tři nohy. Za čtvrtou bude beránek za chvíli viset. Čas na krátkou modlitbu. O pár minut později si muž odnáší tři igelitové tašky naporcovaného masa a jde domů slavit Bajram, svátek obětování. Tento den jenom v Turecku padlo zhruba milion a půl ovcí.

Muslimové slaví každoročně dva velké svátky: Aid-el-Fitr (Ramadán Bajram nebo Šeker Bajram ) a Aid-El-Adha (Kurbam Bajram). První z nich připadá na konec postního měsíce ramadán, druhý se slaví desátého dne měsíce dzul-hidždža – posledního měsíce muslimského roku. Muslimský kalendář začíná v roce 622 (podle našeho letopočtu) a má dvanáct měsíců střídavě po 29 a 30 dnech. Jedná se tudíž z hlediska našeho kalendáře o svátky pohyblivé. Aid-el-Fitr se někdy nazývá také „malý svátek“, zatímco Aid-El-Adha „velký“. Velký svátek trvá čtyři dny a letos se konal od 21.-24. ledna.

Pátý pilíř islámu

Velký Bajram je svátek, který následuje po ukončení pouti do Mekky, kde se nalézá nejsvětější místo islámu, malá krychlová stavba, Kaaba. Této pouti je zasvěcen poslední měsíc muslimského roku. Je svatou povinností každého muslima (jedním z tzv. Pěti pilířů islámu), aby alespoň jednou za život, pokud mu to dovolí finanční situace a zdraví, tuto pouť vykonal. Bajram je tedy určen v první řadě pro ty, co vykonali pouť do Mekky, nicméně slaví jej i všichni ostatní muslimové.

Bajram je v muslimských zemích státním svátkem, obchody jsou alespoň první den zavřené a např. v Istanbulu je po celé čtyři dny zdarma veřejná doprava. Vše začíná brzo ráno tím, že lidé oblečení v nejlepších šatech jdou do mešity děkovat Alláhovi za dary, které jim poskytl. Lidé obvykle navštěvují hroby svých předků. Poté ale všude panuje veselá sváteční nálada. Děti dostávají dárky a cukroví, bohatší lidé u této příležitosti často dávají peníze na charitu.

Ústředním rituálem dne je ovšem obětování. Obětuje se ovce nebo jiné zvíře – koza, velbloud, kráva atp. Pokud je na tom rodina finančně dobře, obětuje zvířat více. Maso se rozdělí na tři části mezi rodinu, přátele a chudé. Bajram je tudíž také svátek, kdy se lidé hojně navštěvují a společně hodují. Celá oslava se obejde bez alkoholu – všichni muslimové mají jeho konzumaci zakázanou a tento zákaz v pro nás překvapivé míře dodržují.

Išmael proměněný v beránka

Oběť je připomínkou slavného příběhu o Ibrahimovi a Išmaelovi, který muslimové přejali ze Starého zákona, kde jsou jeho hrdiny Abrahám a Izák. Alláh se Ibrahimovi zjevil ve snu a požádal ho, aby mu obětoval svého syna Išmaela. Cestou na obětní místo pokoušel Ibrahima ďábel. Snažil se Ibrahima přesvědčit, aby se Alláhovi postavil a svého syna ušetřil, ale Ibrahim zkoušku ustál. Když Alláh viděl, že Ibrahimova víra je natolik velká, že je schopen obětoval vlastního syna, na poslední chvíli proměnil Išmaela v berana. Beran byl obětován a Išmael žil dál. Muslimové chápou Ibrahimovu odhodlanost jako příklad poslušnosti Alláhovi, a proto tento příběh každoročně připomínají.

Protesty ochránců

Oběť se musí provést rituálně přesně, jinak se svátek změní ve zvrhlá jatka. Především je třeba ovci proříznout krční tepnu a krev nechat odtéct – spolu s ní v pokoji odejde i duše zabitého zvířete. Pro dnešní globalizovaný svět je ale charakteristický úpadek náboženských a společenských hodnot. Lidé často zabíjejí zvířata doma v koupelně, kolem se šíří zápach a hmyz a smysl oběti se vytrácí. Protesty ochránců zvířat se množí. Aby se zamezilo otřesnému dojmu, který svátek může v návštěvnících Istanbulu vyvolávat, istanbulský magistrát ustanovil kolem dvou set obětních míst. Náboženští vůdci nový zvyk podporují, protože si jsou vědomi toho, že islám bývá spojován s násílím a chtějí se tomuto obrázku, zejména kvůli snaze o integraci do Evropské unie, vyhnout.

Beránek světoobčan

Obětování berana nebo jiného zvířete je rituál, který křesťané převzali z židovské tradice a jehož pozůstatkem jsou dnešní Velikonoce. Ze stejného zdroje pochází i obětní rituál muslimů. Beránek je nejčastějším obětním zvířetem proto, že rituál pochází z kultury, která se živila především pastevectvím. Ovce byly symbolem majetku a vlastně nejen symbolem. Možná je zde ale i druhý důvod. Ovečky jsou skutečně mírná zvířata. Nebo si dovedete představit frontu nevzrušených vepříků, jak čekají na řeznický nůž? V případě beránka se mnohem lépe věří tomu, že bůh tuto obět chce. Beránek se k oběti jakoby sám nabízí.

Obětní rituály je možné nalézt v náboženstvích po celém světě, nejen ve třech abrahámovských: judaismu, křesťanství a islámu. Mezi odborníky, kteří se zabývají srovnáváním jednotlivých náboženství, se v posledních desetiletích rozmáhá názor, že oběť neboli násilí páchané na někom, kdo nemá sílu se bránit, je základem naprosté většiny náboženství a že náboženství je vlastně uctíváním toho, kdo byl obětován. Potom je jenom přirozené, že se největší náboženské svátky křesťanů a muslimů tolik podobají.

Recept na obětního beránka

Mrouzia – severoafrický sladký beránek:

1,5 kg jehněčího bez kostí (nebo 2,5 kg s kostmi) nakrájené na větší kousky

skořice a sůl (od obojího 1 lžičku)

pepř a kurkuma (od obojího 1/2 lžičky)

mletý zázvor, kajenský pepř, kardamon, muškátový ořech, hřebíček a šafrán (od všeho 1/4 lžičky)

půl hrníčku oleje, trocha másla, hrníček oloupaných mandlí

4 hrníčky vody, 2/3 hrníčku medu, hrníček hrozinek, šťáva z květů pomerančovníku.

Smíchejte dohromady všechna koření a olej a nechte ve směsi maso marinovat nejméně hodinu. Máslo rozpusťte na velké pánvi, přidejte jehněčí a na středním plameni míchejte, dokud maso lehce nezhnědne. Potom přidejte mandle a vodu, přiveďte k varu, ztlumte plamen, zakryjte pokličkou a zvolna zhruba hodinu vařte do úplného změknutí. Přidejte med a hrozinky a na slabém plameni za stálého míchání vařte ještě asi půl hodiny, dokud omáčka nezhoustne. Poté pokapejte a můžete podávat.