Archive

Archive for the ‘Narcismus’ Category

Dvojí narcismus

Únor 9, 2011 Napsat komentář

(z připravované knihy Narcistická kočka a sadistický pavouk mezi spinozismem a psychoanalýzou)

Andreas-Salomé odmítá přistoupit na jednoduché freudovské odmítnutí náboženství, nakonec asi ze stejných důvodů, které ji vedou k docenění narcismu:

„V protikladu k fikcím, konstruovaným za účelem kompenzace, fikce zdravých lidí anticipují budoucí vyhlídky a přivádějí je tak do přítomného života, a díky tomu je budoucnost vnitřně přítomna dříve, než se odhalí vnějškově. V tomto smyslu „primitivní“ člověk také ve své primární religiozitě vytváří svá božstva a věří, že je jejich potomkem, zatímco jeho animální síla byla v nebezpečí podlehnutí mocnějším zvířatům. Zcela v protikladu k této vnitřně operující přítomnosti duchovní budoucnosti stojí odklad celé přítomnosti do budoucího, vnějšího, času, co teprve přijde, který charakterizuje běžné náboženství. Tyto dva druhy víry se od sebe liší tak jasně a zřetelně, jako kreativní proces od neurotického.“[1]

 

Animismus je Andreas-Salomé, resp. jejímu pojetí náboženství zdravého člověka, blíže než patriarchální monoteismus. Její přínos pro psychoanalýzu náboženství je v tom, že upřesnila, že Freudova kritika sedí pouze na určitý typ náboženství. Domnívám se, že jedním z důvodů jejího zaujetí spinozismem, byla právě jeho „nekompenzační povaha“. Je-li spinozismus náboženstvím, pak Andreas-Salomé přesto odmítá jeho neurotický základ.

 

„Esencí náboženského myšlení je pro mě to, že se v něm člověk spojuje se silami vnějšího světa. Potřeboval to udělat, jakmile ho vědomí přimělo poznat jeho vzdálenost vnějšímu světu v mnohem větší míře než zvířata, která s ním zůstávají v instinktivní jednotě. V magickém zaklínání se člověk naivně cítí jako bůh díky tomu, že odvozuje svůj původ od božského; v náboženství zas na druhou stranu bohy zpředmětňuje a připodobňuje lidem.Tyto dvě cesty společně reprezentují výbuch důvěry současně dětské i tvůrčí. To teprve fikce, které se z nich vyvinuly, slouží jako berličky a základ pocitů nejistoty a méněcennosti.“[2]

 

Pojetí narcismu, které představuje Andreas-Salomé, umožňuje opustit freudovský kulturní pesimismus[3] včetně jeho pojetí náboženství jako útěšné iluze. Pozitivní hodnocení narcismu jí umožňuje odmítnout také Freudův důraz na vytěsnění jako společensky nutnou obranu před destruktivními tendencemi:

 

„Přechod od fyzické k duchovní jednotě se svým druhem není sám o sobě o nic těžší než přesun katexe[4] z erogenních na genitální zóny. Zacházíme příliš daleko, když rozumíme laskavosti jen jako reakci a tudíž projevu vytěsnění (přestože přisoudit přehnanou laskavost vytěsněnému sadismu je správné) a když zakládáme civilizovaného člověka jen na divochovi s vytěsněnou homosexualitou. Divoch vykazoval patrně v menším okruhu svého prostředí větší společenskost než my – a zvířata jako včely nebo mravenci nás zahanbují v témže ohledu. U zvířat a primitivů tomu odpovídá trvalá „narcistická identita“, u nás je to základ naší „sublimace“.“[5]

Narcismus je tedy podle Andreas-Salomé alternativním zřídlem společenských vazeb a jeho výhodou ve srovnání s vytěsněnou homosexualitou je, že se obejdeme bez vytěsnění.

 


[1] Andreas-Salomé, L.: The Freud Journal, London 1987, str. 45.

[2] Tamt., str. 79.

[3] Freud se stavěl ke společnosti jako ke zdroji nutné nespokojenosti, srovnej Freud, S.: Nespokojenost v kultuře, Praha 1998.

[4] katexí se v psychoanalýze rozumí energetické obsazení objektu, viz Rycroft, Ch.: Kritický slovník psychoanalýzy, URL: http://iapsa.cz/

[5] Andreas-Salomé, L.: The Freud Journal, London 1987, str. 103.

Narcistická kočka

Říjen 28, 2010 Napsat komentář
Freud o „narcistické kočce“, in: Lou Andreas-Salomé: The Freud Journal, London 1987

Když Freud pracoval v přízemí, vlezla k němu jednou oknem kočka. Nestaral se moc o kočky ani psy a zvířata vůbec a kočka v něm zpočátku vzbuzovala smíšené pocity; zvlašť když slezla s gauče, na kterém se předtím uvelebila a začala v prohlídce prohlídce starověkých předmětů, jež toho času rozmístil na podlaze. Bál se, že kdyby ji odehnal, mohla by bezohledně vletět mezi jeho nejcennější poklady. Když ale kočka dala předením najevo své archeologické uspokojení a svou pružnou grácií nezpůsobila nejmenší poškození, Freudovo srdce roztálo a objednal pro ní mléko. Od té doby kočka trvala na svém právu skočit na gauč, prohlédnout si starožitnosti a dostat svou misku mléka. Freud cítil vzrůstající náklonnost a obdiv; navzdory tomu mu kočka nevěnovala nejmenší pozornost a své šikmé zornice na zeleném pozadí na něj obracela chladně jako na cokoli jiného. Když chtěl od kočky na chvilku víc než její egoisticko-narcistické předení, musel sundat nohy ze své pohodlné pohovky a přilákat její pozornost promyšleným půvabem špičky své boty. Nakonec poté, co tento nerovný vztah trval dlouhou dobu beze změn, našel jednou kočku na gauči, jak v horečce těžce lape po dechu. Přestože byla pečlivě ošetřována teplými obklady a dalšími léky, podlehla zánětu plic, nezanechávajíc za sebou nic než symbolický obraz toho klidného a hravého šarmu pravého egoismu.