Archive

Archive for the ‘Sex pod talárem’ Category

Sex pod talárem (2005)

Březen 22, 2009 Napsat komentář

Postoj katolické církve k sexualitě pospolu s jejími sexuálními skandály je pro mnoho lidí dneska tím hlavním, co určuje jejich vztah ke katolické církvi. Eskalace stovek odhalení sexuálního zneužívání kněžími přinesla mnoha věřícím v posledních letech velká zklamání. Většina těchto skandálů se týkala adolescentních chlapců. Veřejnost nebyla pobouřena jenom samotnými fakty sexuálního zneužívání, ale ještě více tím, že církev zprávy o kriminálním chování knězů programově zatajovala. Mnoho představitelů katolické církve vedou odhalení k požadavku zásadní reformy církve.

A billboard for Great Sex - God's Way, erected by Daystar Church of Good Hope, Ala., is pictured on March 4, 2009. (Dave Martin,AP)

A billboard for Great Sex – God’s Way, erected by Daystar Church of Good Hope, Ala., is pictured on March 4, 2009. (Dave Martin,AP)

Roku 1962 se biskupové celého světa sešli na Druhém vatikánském koncilu. Výsledkem tříletých debat byl soubor liberálních změn, které vnesly do liberálnější části katolického světa mnoho nadějí. Tyto naděje nabourala v minulých několika letech řada sexuálních skandálů v církvi. Výroky obětí zločinů, které vyšly na světlo, jako „nepřál bych nikomu život, kterým jsem prošel kvůli tomu jednomu zvrhlému muži“ otřásly znovunabytou důvěrou. Odškodnění obětem pohlavního zneužívání knězi přesáhla miliardu dolarů. Deziluze z představitelů katolické církve, která váhavě přistupuje k řešení, prohlubuje odstup mnoha lidí od náboženství. Globální sexuální skandál je možná největším problémem, se kterým se dnes církev potýká. Je jen málo zemí západního světa, kde katolická církev dosud nebyla přinucena omluvit se za chování svých kněží. Nejprve a nejvíce v USA, potom hlavně v zemích Latinské Ameriky a v Evropě se roztrhl pytel se, slovy Jana Pavla II., „hříchy našich bratří“. Mnoho odškodnění obětem nebo jejich rodinám bylo vyplaceno i v Austrálii. Desítky knězů byly odsouzeny za zneužívání dětí v Irsku a Francii. Otec René Bissey byl odsouzen na osmnáct let za opakovaná znásilnění. Vlna afér se nevyhnula ani Polsku, kde byl pod tlakem přesvědčivých obvinění nucen odstoupit poznaňský arcibiskup.

all_things_done_in_gods_name, 17 May 2005, Amy Scott

all_things_done_in_gods_name, 17 May 2005, Amy Scott

Nalomená víra

Průkopnická studie amerického právníka Robert S. Bennetta ukazuje, že jenom ve Spojených státech bylo během posledních padesáti let sexuálně zneužito katolickými kněžími jedenáct tisíc dětí. Jen za minulý rok bylo v USA vzneseno na jedenáct set obvinění ze zneužití knězem. Někteří konzervativci se bouří, že to je hon na čarodějnice. Globální sexuální skandál je pro mnoho věřících testem víry: „Má víra nespočívá ve víře v církev, ale v Ježíši Kristu,“ říká reverend Seamus Genovese. „Jsem členem této instituce, ale kdybych se ve své víře opíral o církev, byla by má víra už dávno zničena.“ Byl popsán případ, kdy farář hřímal na své mladé oběti „Jsem boží nástroj a Bůh chce, abyste si užívali právě teď a právě takto!“ Další americký kněz se přiznal k tomu, že při odříkávání mše hledal dětské tváře a poté za oltářem masturboval. V New Yorku byly odhaleny „sex cluby“, ve kterých si kněží chlapce posílali dokola. U nás se nejvíce proslavil farář František Merta. Na to, že tento muž opakovaně zneužíval ministranty a že jeho chování bylo jeho nadřízenými ignorováno, upozornil student teologie Václav Novák. Merta, odsouzený k podmíněnému trestu, pracuje jako arcibiskupský knihovník, Novák byl nucen opustit studium. „To, že jsem se jako řadový věřící postavil proti nejvyššímu představiteli církve na Moravě a nazval jej lhářem, mělo za následek skončení studia teologie. Vím, že se už nikdy nebudu moci stát knězem, přišel jsem o přátele, rodinu i představy o arcibiskupovi, kterého jsem považoval za přítele.“ Význam těchto skandálů je větší, než kdyby se jednalo o nějaké jiné povolání. Od knězů se očekává, že se jim dá věřit, být důvěryhodnou osobou je součást jejich kompetence. Lidé dlouho nedokázali uvěřit, že něco takového je možné. Že se to může týkat právě těchto mužů. Množství skandálů vyvolává někdy dojem, že sex byl důvodem, proč si někteří z nich toto povolání zvolili. Dalo jim auru čistoty, nemožnosti mít zlé úmysly. Je pravda, že mezi katolickými kněžími je vyšší procento homosexuality a pedofilie než v běžné populaci? Mnoho odborníků tvrdí, že tomu tak je, a že se to netýká jen těchto dvou sexuálních orientací, ale každého nestandardního sexuálního chování a tužeb.

Sex_and_Church, 15 Jun 2004 , Clark Gordon

Sex_and_Church, 15 Jun 2004 , Clark Gordon

Politika utajování

Loajalita a mlčenlivost kněží ztěžuje odhalení jejich kriminálních činů. To je podobné jako u policie. Problémy se sexuálních chováním svých představitelů řešila katolická církev utajením a přemístěním toho, kdo se prohřešil, na jinou farnost. Je zřejmé, že si tím církev po mnoho let jen chránila své jméno namísto toho, aby myslela na prospěch svých nejzranitelnějších oveček. Americký kněz, reverend Seamus Genovese k tomu říká: „Církev se vždy tak jasně vyjadřovala o chování druhých a sebe měla za špičku mravnosti. Ale je to pokrytectví. Kdyby ty případy nebyly v médiích, církev by mlčela. V našem společenství je kaz, ale oni se stále starají jen o obraz církve.“ Sexuální obtěžování a pedofilie mezi kněžími není pro představitele samotné církve takovým překvapením, jako pro veřejnost. Církev nikdy nešla s těmito případy na veřejnost. Nepokládala je za patologii nebo kriminální chování, ale za morální poklesek. Poklesek menší než by bylo zhřešit s ženou. Děti a mladíci, oběti těchto činů byly nahlíženy jako zdroj pokušení. Systém utajování a překládání na jinou farnost vychází z pohledu, který popisuje bývalý seminarista Thomas Keneally: „Když jsem byl mladý, často jsem slýchal aforismus, že Bůh by na nás neseslal žádné pokušení, aniž by nám zároveň nedal svou milostí sílu se mu vzepřít. Tato víra v sílu pokání byla v církvi aplikována na touhu mít sex s dětmi. Když se kněz, který zneužíval dítě, kál, nebyl důvod pochybovat o tom, že je nyní schopen zvítězit nad každým dalším pokušením.“ Podle doktora Valcoura z psychiatrické léčebny St. Luke, která se specializovala na léčbu pedofilních kněží, je ale takový přístup lhaním si do kapsy: „Morálka je často obrana. Nestačí se jen vyzpovídat.“ Politika zatajování umožňuje, jak ukázaly slavné causy otců Shanleyho a Geoghana v USA, aby kněz pokračoval ve svém zločinném chování v dalších farnostech, do nichž je překládán. Církev utajuje sexuální zneužívání kněžími, přestože se po skoro dvaceti letech, během kterých se potýkala s šokujícími odhaleními, mohla poučit o tom, že se to nevyplácí. Americké biskupy přiměla vlna skandálů k přijetí politiky takzvané nulové tolerance: kněz, který je věrohodně obviněn ze sexuálního zneužívání, je ze svého postu odvolán. Vatikán se s touto politikou dosud neztotožnil. Nedávnou smuteční mši za Jana Pavla II. sloužil ve Spojených státech bývalý kardinál Bernard Law. Tento muž byl donucen před třemi roky k rezignaci poté, co vyšlo najevo, že záměrně přemisťoval kněze, kteří se provinili sexuálním obtěžováním, z farnosti na farnost bez toho, aby o tom informoval farnosti nebo policii. Papež a další představitelé Vatikánu nepokládali odhalení posledních let nikdy za tak významná jako Američani. Z jedenácti amerických kardinálů se smuteční mše zúčastnil jen jeden. „Tento systém nemá ochránit jedince – kněze, ale stará se jen o ochranu struktury – církve. Věci se nevynášejí na světlo. Mohou poslat na mou farnost odněkud kněze, a jestli tam s ním byly problémy, se tak jako tak nedozvím,“ stěžuje si reverend Genovese.

responsible_penetrator, 22 Aug 2008, Taryn Orth, This is at the First Presbyterian Church in downtown Pittsburgh

responsible_penetrator, 22 Aug 2008, Taryn Orth, This is at the First Presbyterian Church in downtown Pittsburgh

Bezpohlavní andělé

Skandály kolem sexuálního zneužívání obrátily pozornost veřejnosti i církevních představitelů k otázce vztahu homosexuality a církve. Církev má tradičně k homosexualitě velice negativní postoj. Naposled odsoudil homosexualitu začátkem tohoto roku Jan Pavel II: „Nevěra a mimomanželský sex jsou v médiích líčeny nekriticky, zatímco kladného obrazu se mnohdy dostává rozvodu, antikoncepci, potratu a homosexualitě. Podobná vykreslování jsou zhoubná pro obecné zdraví společnosti.“ Jak je možné, že se právě v kněžských řadách objevuje tolik mužů, kteří zneužívají malé chlapce? Mnoho církevních představitelů na skandální odhalení reaguje tím, že se snaží ze svých řad vyloučit homosexuály. Je směšována homosexuální orientace s homosexuálním chováním a pedofilním obtěžováním. Mnoho představitelů katolické církve začíná hájit názor, že gayům by měla být zakázána kněžská služba. Například kardinál Nicolas de Jesús Lopez Rodriguez z Dominikánské republiky přikázal rektorovi semináře vyloučit ze studia všechny, kteří projeví známky homosexuality, „i kdyby byli moudřejší než Aristoteles.“ Španělský biskup Juan Antonio Reig Pla tvrdí, že homosexuální lobby se vetřelo do všech křesťanských vyznání, včetně katolické církve. Homosexuální lobby v těchto církvích podle něj systematicky prosazuje heretické nauky, takzvanou „homoteologii“. Svůj netolerantní postoj hájí tito konzervativci tvrzením, že seminář není vhodné místo pro gaye: „Neuvádíme v semináři heterosexuální muže mezi atraktivní ženy. Ale gaye tam uvedete mezi muže. To není rozumné pro něj, to není rozumné pro ony muže, to není rozumné pro církev.“ Homofobní snaha církevních konzervativců vystrnadit homosexuální kněze je ale nesmyslná. Mnoho odborníků zevnitř i z vnějšku katolické církve se shoduje na tom, že mezi knězi je výrazně vyšší procento homosexuálů než v celkové populaci. Zvláště vysoké procento homosexuálů je podle nich mezi mladými seminaristy, kteří zvažují vstup do kněžského stavu. Množství homosexuálů odrazuje prý i některé heterosexuální muže od toho, aby vstoupili do semináře. Donald B. Cozzens, kněz, profesor teologie a bývalý rektor kněžského semináře, ve své knize píše: „Nezřídka se stává, že sexuální kontakty a romantická spojení mezi homosexuálními seminaristy vytvoří hustou a pevnou síť intrik a žárlivosti, která vede k vážnému vnitřnímu konfliktu. Sexuálně nejistý seminarista je v této gay subkultuře v nebezpečí svedení. Heterosexuální seminarista se cítí vyřazen a svou vnitřní destabilizaci si může vykládat tak, že není povolán ke kněžství.“ V jednom průzkumu, prováděném na Floridě, se k homosexuální orientaci přihlásilo šedesát procent seminaristů a dalších dvacet procent udávalo, že jsou v sexuálních otázkách zmateni. Jiné průzkumy udávají třicet až čtyřicet procent gayů mezi seminaristy, kněžími a řeholníky. Koneckonců už Dante, když v Božské komedii na cestě peklem naráží na pederasty, poznamenává, že je mezi nimi hodně kněží. Tento jev je způsoben několika faktory. Někteří odborníci vycházejí z toho, že homosexualita, spolu s dalšími nestandardními orientacemi, je znakem nedospělosti. Richard Sipe, psychiatr a bývalý benediktýnský mnich, tvrdí, že „církev je strukturou, která podporuje nedospělost.“ Od padesátých let byly v USA případy sexuálního obtěžování a zneužívání mezi kněžími řešeny za pomoci psychiatrické péče v církevních nemocnicích a program zaměřený na léčbu pedofilie a pederastie byl pokládán za úspěšný. Bývalý ředitel institutu v St. Luke poblíž Washingtonu, v němž byly léčeny stovky knězů s pedofilními sklony, řekl: „Sexuálně nevyvinutí lidé mohou být přitahováni profesí, kde je závazný celibát. Kněžství je pro takové typy bezpečným místem, kde se po nich nebude chtít, aby svou sexualitu rozvinuli – kde dokonce ve skutečnosti budou oceňováni za to, že svou sexuální identitu nerozvinou.“

god-wants-you-to-have-great-sex, 8 Mar 2007, Source - Ankou, Church name - Harvest Church

god-wants-you-to-have-great-sex, 8 Mar 2007, Source – Ankou, Church name – Harvest Church

Tolik stresu…

Na druhou stranu podle některých názorů celibát leckoho k pederastii přivede. Psycholog, který měl v terapii několik pedofilních kněží říká: „Kněží žijí často potulný život, stěhují se z farnosti na farnost, žijí s lidmi, se kterými nemají nic společného. Mnoho z knězů žije v mimořádném stresu, a jak to platí pro každého, když je ve stresu, jejich těla prahnou po tom, aby byl ten stres zmírněn. A jsou tady ty malé děti, které ke knězi vzhlíží s ohromnou úctou a obdivem a které jim nabízejí přímý přístup k emocionálnímu kontaktu. Dává dokonalý smysl – a to je tragédie – že se kněz obrátí k dětem.“ Zároveň je celibátník veden k tomu, aby se pokusil svou sexualitu potlačit. Prostředí, kde je normou zakrýt své sexuální tužby, přitahuje nevyrovnané osobnosti. O kněžský stav s jeho požadavkem celibátu se často zajímají lidé, kteří se bojí svých sexuálních tužeb nebo se bojí je projevit. Nejen nevyjasněná sexuální identita, ale i další psychické potíže jsou podle odborníků častým motivem vstupu do kněžského semináře. „Byl jsem velice neurotické dítě“, říká bývalý kněz, který svou službu opustil po dvou letech. „Měl jsem dojem, že život nemá smysl a že potřebuji nějakou radikální změnu. Sloužit druhým lidem vypadalo jako taková změna. A rodiče tu myšlenku podpořili.“ Když dnes vzpomíná na dobu studií, kdy ještě nevěděl o tom, že je gay, říká s úsměvem: „Když jsem byl v církvi, byl jsem tak nevšímavý. Naprosto jsem popíral všechno, co se týkalo sexu. Když se dnes ohlížím, vidím, že mezi studenty byla spousta sexu, prošvihl jsem spoustu příležitostí …“ Pro mnoho homosexuálů, kteří se s neměnností své orientace smířili, ale přesto se za ni stydí, je celibát útočištěm. Hledají místo, kde se nikdo nebude divit, že nemají ženu. Do kněžských řad proudí homosexuálové, které ze společnosti vyhnala netolerance vůči jejich orientaci. Za to, že je mezi lidmi homosexualita obvykle odmítána, je ale zčásti zodpovědná právě katolická církev. V katechismech se praví: „Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě.“ Možná nechtíc přikazují stejný celibát svým kněžím i homosexuálům a obě skupiny tak sbližují. Celibát se sice nezdá jako snadný úkol, ale mladíci věří, že mu dostojí v prostředí, kde je sexuální abstinence ceněna jako hrdinská norma. Množství studií ale ukazuje, že čím upjatější je váš pohled na sexualitu, tím větší máte šanci na to stát se obětí nebo pachatelem sexuálního zneužívání.

God-loves-you-whether-you-like-it-or-not, 9 Nov 2007, Bill Kearns, at the Providence Presbyterian Church, Old York and Bustleton Roads, Florence, NJ, on November 5, 2007.

God-loves-you-whether-you-like-it-or-not, 9 Nov 2007, Bill Kearns, at the Providence Presbyterian Church, Old York and Bustleton Roads, Florence, NJ, on November 5, 2007.

Záměna příčin

Příčinou sexuálního zneužívání, které je předmětem skandálů v církvi v posledních letech, ale není homosexualita. Homosexuál, stejně jako heterosexuál nebo pedofil, může žít v celibátu. „Představují snad heterosexuální kněží automaticky pro svou heterosexualitu nebezpečí pro Vaše dcery?“ ptá se bývalý dominikán Ivan O. Štampach. Rozvedený otec dvou dětí, první biskup anglikánské církve v USA, který otevřeně žije v homosexuálním svazku se svým partnerem, řekl: „Vyjasněme si to. Vždycky jsme měli mezi biskupy gaye. Jsem si tím jist. Náš vlastní biskup Theuner řekl, že slovo na „h“, o které se přeme , není „homosexualita“, ale „honesty“ (čest).“ Rozšíření homosexuality mezi kněžími je podle některých zcela přirozené, protože homosexuálové prý bývají duchovně založení. V časopise Promluv na internetových stránkách lesba.cz říká Jana: „Homosexualita má několik pozoruhodných darů. Jedním z nejdůležitějších je, že musíš (ať chceš nebo nechceš) přemýšlet o svém já. Učí to obrovské toleranci. Kdo může být tolerantnější než ten, kdo netoleranci zažije na vlastní kůži? Homosexualita má dar uduchovnění ze své podstaty.“ Její přítelkyně Hanka k tomu dodává: „Homosexualita je uvnitřnění člověka.“ Monsignor Jacques Gaillot řekl: „Homosexuálové nás předcházejí do Božího království. Neboť ve svém utrpení a osamocenosti poznávají prostou radost z evangelia.“ Průzkumy ukazují, že podobně jako je mezi knězi ve srovnání s celkovou populací vyšší procento homosexuálů, totéž platí i pro pedofily a patrně i některé další menšinové sexuální orientace. V běžné populaci má být pedofilně orientováno kolem třech procent, mezi knězi asi šest procent. Kdo těmto číslům nevěří, možná si neuvědomuje, že je rozdíl mezi tím, když někdo cítí pedofilní touhy, a mezi uskutečněným zneužíváním. Bylo by ale chybou, kdyby si někdo chtěl na základě mediálních skandálů a těchto statistik myslet, že za většinou zneužívání dětí stojí knězi, učitelé, vedoucí dětských oddílů a další lidé z profesí, kde nutně přicházejí do styku s dětmi, které jim jsou více nebo méně oddány. Je prokázáno, že polovina pachatelů zneužívání dětí jsou rodiče těchto obětí. Pachatelé zvenku rodiny jsou pouze snadněji identifikováni.

Nemuset se cely bát

Zdá se, že vinu na množství sexuálních deliktů mezi kněžími nese zaprvé netolerantní společnost, která lidi odlišné sexuální orientace vytlačuje na svůj okraj. Jednou takovou periférií, kde je možno se ukrýt, je kněžský stav. Druhou příčinou je tradiční církevní politika utajování. Uvažuje se o třetí příčině, a tou je závazný celibát. Vyrojily se debaty o tom, zda je nutné ještě stále celibát od katolických knězů vyžadovat. Zda by nebylo lépe, kdyby bylo knězům umožněno se ženit. Klade se otázka, jestli by skandálů mezi knězi neubylo, kdyby byl celibát dobrovolný. „Politika závazného celibátu v katolické církvi je úředním sexuálním obtěžováním. Když vám někdo říká „Jestli chceš tuhle práci, musíš mít se mnou sex“, je to sexuální obtěžování. Ale tohle je stejné, je to ten samý nátlak,“ říká kněz, který svou službu opustil, aby nemusel své sexuální chování tajit. Zrušením povinného celibátu by se církev vrátila ke svým kořenům. S kněžstvím zpočátku nebylo spojeno zřeknutí se sexu. Někteří z apoštolů měli manželky, dokonce i svatý Petr byl ženat, a v listech svatého Pavla nacházíme spíše takové požadavky, aby kněz měl jen jednu manželku. Teprve druhý lateránský koncil ve dvanáctém století prohlásil manželství knězů za neplatná a kněžím přikázal žít v celibátu. Svou roli, podle mnoha historiků, hrál ohled na to, aby děti kněží nemohli dědit církevní majetek. Zákaz se týkal jen katolíků římské oblasti, východní křesťanská církev vždycky manželství povolovala. Zrušení závazného celibátu navrhovalo mnoho biskupů z jižní Ameriky, Afriky, a několik ze severní Evropy a severní Ameriky už na Druhém vatikánském koncilu započatém v roce 1962. Kdyby rok na to neumřel populistický papež Jan XXIII, možná by se změnu podařilo prosadit. Zrušení celibátu by podle těchto návrhů nejen pomohlo očistit katolickou církev od některých perverzních jedinců, ale pomohlo by vyřešit i problém úbytku kněží, se kterým se církev potýká. Konzervativní Jan Pavel II. neměl pro tyto návrhy uši. Od nového papeže se patrně nedá čekat více. Ekumenická pracovní skupina Homosexuálové a církev tvrdí, že volba Benedikta XVI. prozatím pohřbila každou naději na otevření se katolické církve.

treat_not_trick, Steve Weeks, DDS, 18 May 2009

treat_not_trick, Steve Weeks, DDS, 18 May 2009

Bod obratu?

Globální sexuální skandál může přesto podle mnohých církvi jenom prospět. Reverend Genovese říká: „Církev by měla třikrát zařadit: zpomalit, zastavit a otočit se. I když je těžké číst všechny tyhle příběhy, myslím, že je to dobrá věc.“ Otřes, kterým katolická církev prochází, může způsobit její pozitivní proměnu. Skandalizace slabostí některých kněží může vést k tomu, že církev přizná, že jsou s ní spojeny mnohé nešvary. Může se pokusit osvobodit se od přežitků a nalézt svou novou přitažlivost. Dosavadním negativním postojem k homosexualitě i k sexuální svobodě šířeji škodí církev nejvíce sama sobě, protože tím, i když si to nepřeje, způsobuje příliv těch, kteří mají potíže se svou sexualitou a s jejím přijetím, do svých řad. Receptem, ke kterému se přiklánějí i mnozí představitelé katolické církve, je zdobrovolnění celibátu a tolerantní přístup k homosexualitě. V některých církvích, které neuznávají za svou hlavu Vatikán, se dějí až překvapivé změny. Biskupové Skotské episkopální církve prohlásili, že v jejich církvi není soužití v homosexuálním svazku překážkou kněžské služby. Také anglikánští homosexuální duchovní z Církve Anglie mohou uzavírat civilní partnerství. Sexuálního styku se nicméně musí vyvarovat. Anglikánská církev v Kanadě a americké episkopální církve se rozhodly žehnat homosexuálním svazkům. Reverend Genovese říká: „Dnešek je pro církev časem očisty. Možná, že pozornost zaměřená na sex nás otevře novým krajinám.“

shock_your_mom, 13 May 2007, Will Pasieczny

shock_your_mom, 13 May 2007, Will Pasieczny

http://www.mediafire.com/?gjfnjwznmzt