Archive

Archive for the ‘Živý šašek’ Category

Živý šašek (2005)

Březen 23, 2009 Napsat komentář

Filosofie došla v procesu vnitřních přeměn, které vyplývaly z její rezignační povahy ke svému zrušení. Je poraženým rebelem a sní o své asketické hvězdě, na které se bývalí filosofové nezříkají jen těla, ale i ducha včetně jeho skřítkovského zosobnění ve filosofii.
Především důsledkem toho je, že ji společenské vědy nechápou jako svou královnu. Co ale je filosofie, když není královnou věd? Není její poraženost jen přechodným stavem? Nemůže přestat snít o své hvězdě? Co se stane, až dotruchlí?
Stanovovat metodologické základy, naděje a omezení veškerého lidského poznání a být střechou všech získaných poznatků (stanovovat jejich význam a dávat smysl jejich celku) bylo jednou z hlavních funkcí a zájmů filosofie. Filosofie tím, že na způsob rozvinutí se kastračního komplexu dospěla kritikou sebe samé ke svému sebezesměšnění, zrušila sebe samu.
Zrušení je dialektický pojem. Co je syntézou tradiční filosofické královny a její kritiky? Co je negací negace filosofie? Kritika filosofie se děla ve znamení osamostatňování věd a individualizace člověka. Emancipovaná a individualizovaná filosofie je zbavená své povinnosti poskytnout kompletní, koherentní, vnitřně logicky bezesporný systém. Je zbavená povinnosti argumentovat tak neprůstřelně, aby přesvědčila „každou rozumnou bytost“. Neklade si nárok podat nestrannou, přesnou a pro všechny přijatelnou výpověď o světě. Nevyžaduje už po svém adeptu, aby se ve jménu čistoty poznání zřekl svých emocí. Může tak být pro člověka mnohem lépe než dříve, před svým zrušením, cestou k sobě samému, způsobem, jak se dostat k tomu, čím skutečně žije.
Filosof, který „zrušil sebe sama“, může volněji uvažovat o „svých základech“, o tom, co chce vědět a dělat, a může volněji stavět střechu tomu, co se dozvěděl a udělal. Může tedy pozměněným – „emancipovaným a individualizovaným“ – způsobem plnit funkci, kterou plnil dřív. Dělá to ale hlavně pro sebe. Nenamlouvá si už, že to dělá za celé lidstvo.
(Až na to, že kdekdo to po něm pořád chce. Proto taky myslím, že filosofie nesesadil z jejího trůnu nikdo jiný než ona sama. Pokud, jak píše autor nekrologu Mrtvá královna, existenci filosofie narušovalo myšlení, pak tvrdím, že myšlení je filosofii vlastní a jeho degradace do podoby „ryzího myšlení“ bylo symptomem její první fáze/teze. Mimochodem i pervertované „ryzí myšlení“ nebo „myšlení o myšlení“ může mít svou funkci. Záleží na tom, kdo to dělá. Někomu to může například přinést úlevu od různých narcistických poranění, přinést kapku sebeúcty, navodit pocit nadřazenosti etc.)
Taková volná situace, která nastala po negaci filosofie, po její kritice a sebekritice, je mnohem příjemnější. Ve filosofii panuje uvolněná atmosféra!  To jí částečně pomáhá od různých neurotických symptomů, které jí byly vlastní (např. v různých proměnách se opakující rozpůlení lidstva na mudrce a blázny, absurdní etické nároky apod.). Někteří lidé a možná všichni lidé v určitých situacích potřebují „obnovit základy a opravit střechu“. K tomu se filosofie hodí a je dobře, že neumřela. Může žít jako imaginativní cvičení spekulativními prostředky. Relativně vědomé a řízené denní snění. Vedené tak, aby bylo pokud možno sdělitelné.
Ono je vcelku jedno, jak přesně se to řekne. Mrtvá královna a živý šašek jsou dvěma aspekty téže aktuální podoby filosofie, téhož filosofa naší doby, který „staví síly svého myšlení na vlastní nohy bez berličky institucionálně nadřazené, opečovávané disciplíny mentálních technik.“ Tak jako tak si spolu brzy zatančí na karnevalu kostlivců a jejich pravda bude v tom tanci. Hnilobný puch se šíří pospolu s vůní růžového oleje a kdo chce, cítí zápach z každých úst.

jinak hledej zde
http://www.mediafire.com/?i4iyfdzmymi