Archív

Archive for the ‘Objektivní vědec’ Category

Objektivní vědec (2004)

Březen 25, 2009 Napsat komentář

úvod ke sborníku z konference “Objekt a objektivita”

Jan Civín a Hynek Tippelt

Někteří návštěvníci konference na téma “Objekt a objektivita”, kterou dne 14. října 2004 pořádala Katedra společenských věd Pedagogické Fakulty (nyní Katedra politologie a filosofie Filozofické fakulty) Univerzity Jana E. Purkyně v Ústí nad Labem a které je věnováno toto čísla Erga, byli možná zklamáni, že vedle Petra Bláhy, Jiřího Svobody, Martina Koláře, Jindřicha Nuska, Jiřího Hoblíka, Hynka Tippelta, Evžena Martínka, Jana Civína, Jakuba Chavalky, Martina Nitscheho a Martina Šimsy nepřišel i “objektivní vědec”. Leckdo o něm hodně četl, a tak se zajímal, jak vlastně vypadá.

Bádavec, který systematicky popisuje a vysvětluje svět, aby předpověděl jeho fungování, sfinga, jež se nenechává ovlivňovat osobními pocity a zájmy, ani ideologiemi či náboženstvími, „novověký vědec“, jenž zkoumá pouze to, co lze přesně změřit a vyjádřit pomocí trojúhelníků, kruhů a dalších matematických obrazců, a jenž všechny své hypotézy, teorie, typologie a klasifikace neustále ověřuje, aby mohly být uznány jako vědecké, akademické a seriózní, není ani tlustý, ani tenký, ani malý, ani vysoký, ani plešatý, ani vlasatý a dokonce ani nemá nohy, aby mohl chodit, nebo nos, na kterém by mohl nosit brýle. “Objektivní vědec” není reálným, empirickým či historickým, ale hypotetickým, ideálním nebo modelovým badatelem. Jakoby existoval pouze v textech, ve kterých se o něm píše, a je stejně fiktivní jako Hamlet, Saturnin, Ivan Karamazov, Popelka, kapitán Nemo, Sherlock Holmes, Řehoř Samsa nebo jiná literární postava.

Ten příběh by mohl být o vědci, který se snaží omezit tím, že se podřídí principu reality, ale získá jen to, že sám sobě nerozumí. Nedokáže své motivy prosít na ty, jichž si je vědom, a neví, proč co dělá. V hlavní postavě svého snu zobrazil své vítězství na poli vytěsnění.