Archive

Posts Tagged ‘F. Capra’

Proměna paradigmatu?

Únor 28, 2010 Napsat komentář

Změna[1] paradigmatu[2] ?

(těžkou schematizací zcela proti duchu konceptu změny paradigmatu jdoucí přehled často udávaných a méně často dovozovaných charakteristik dualistické tradice a holistických výhledů)

paradigma karteziánsko-newtonovské systémovéholistické
přístup ke světu mechanistický, redukcionistický atomistický organizmický panpsychickýekologický
vztah k přírodě panský, dobyvatelský[3]závist respektúsilí o harmonii

vděčnost

náboženství monoteismusvíra jako milost panteismusvíra jako  schopnost
ontologie dualismus monismus,holismus[4]
gnoseologie racionalismus empirismus experimentální vědarelevance pohledu Božího oka role intuiceperspektivismus
gender patriarchálníkultury feminismus
metodika specializace multidisciplinárnípřístup[5]
impuls nejistota /metodická skepse duchovníuvědomění
sled filosofické tématiky primat gnoseologie(poslednim výhonkem postmodernismus

rezignace na interpretaci)

primát ontologienebo spíše etiky(ekologie)?

nebo konec takového „sledu“?

východisko (auto)analýza subjektu trvalý zřetel k celku
preferovaný styl (ve filosofii) spíše tvrdý[6] spíše měkký[7]
metafory řetěz příčin (kauzální determinismus)stavba poznání (základy etc.)

(hodinový) stroj

(přírodní) zákon

síť(přírodní) zvyk
klíčoví představitelé Descartes, Bacon Capra, Spinoza? (Schelling?)

Literatura

(doporučená literatura k seminární práci na téma „Proměny paradigmatu a ochrana životního prostředí“  – jak souvisí to, jakým způsobem myslíme, s tím, jak se chováme ve vztahu k (ostatní) přírodě)

Francis Bacon: Nové organon

René Descartes: Rozprava o metodě, Svoboda, Praha 1992

René Descartes: Principy filosofie,

René Descartes: Úvahy o první filosofii, Svoboda, Praha 1970,

René Descartes: Pravidla pro řízení mysli

Benedictus Spinoza: Etika, Svoboda, Praha 1977

Fritjof Capra: Věda mistra Leonarda,

Fritjof Capra: Tao fyziky,

Fritjof Capra: Tkáň života: Nová syntéza mysli a hmoty,

Fritjof Capra: Bod obratu: Věda, společnost a nová kultura

Rupert Sheldrake – Tao přírody

Rupert Sheldrake, Teorie morfické rezonance: Nová věda o životě, 2002

Gregory Bateson, Mysl a příroda: Nezbytná jednota, 2006

J. E. Lovelock, Gaia: Nový pohled na život na Zemi, 1993

I. Prigogine, I. Stengers, Řád z chaosu, 2001

Zdeněk Neubauer: Tao biologie“ (in: sborník „Na vlnách změn“, 1992)

Z. Neubauer a T. Škrdlant, Skrytá pravda Země, Mladá Fronta/ed. Kolumbus 2004

Z. Neubauer, T. Škrdlant, Živly jako archetypy ekologického myšlení

Z. Neubauer: O sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání

M. Machovec: Filosofie tváří v tvář zániku

Zdeněk Kratochvíl: Filosofie živé přírody, Praha, 1994,

Masaru Emoto: Zázračná voda

Peter Russell: Od vědy k bohu

stránky ke kursu Nová filozofie přírody Mgr. Víta Pokorného


[1]„Nové myšlenky“ (koncepty a přístupy nového paradigmatu) nejsou zcela nové, je to vlastně „věčná filosofie“ (philosophia perennis) – snad nejde o nové paradigma a zanechání starého, spíše o převrácení filosofie z rubu na líc (nebo naopak) – zatímco dříve byla philosophia perennis převážně v undergroundu, dnes se stává mainstreemem …

„Dospěl jsem k přesvědčení, že naše společnost jako celek dnes prochází obdobnou krizí. O jejích četných projevech můžeme každý den číst v novinách. Postihuje nás vysoká inflace a nezaměstnanost, máme energetickou krizi a krizi zdravotnictví, ve znečištěném prostředí dochází k ekologickým katastrofám, čelíme rostoucí vlně násilí a kriminality a tak dále. Základní tezí této knihy je, že toto všechno jsou různé projevy jedné a téže krize a že tato krize je v podstatě krizí vnímání. Vyplývá to ze skutečnosti, že se pokoušíme aplikovat pojetí zastaralého karteziánského názoru (mechanistického pohledu na svět, který nám dává karteziánsko-newtonovská věda) na realitu, kterou již dnes nemůžeme na základě tohoto pojetí chápat. Žijeme dnes v globálně propojeném světě, kde všechny biologické, psychické, sociální a ekologické jevy jsou na sobě vzájemně závislé. Pro popis tohoto světa je nutný ekologický úhel pohledu, který karteziánský svět nenabízí. Potřebujeme tedy nové paradigma – novou vizi reality.“ F. Capra, Bod obratu, 15-16

[2] paradigma – vzor, podle T. Kuhna všeobecný myšlenkový rámec, obecné schéma myšlení

(soubor pojmů, logických pravidel, výroků a morálních soudů, jimiž se řídí určitá forma řeči)

[3] („plavá bestie ze severu“)

[4] holismus – hmota i vědomí, živé i neživé jsou součástí jediné skutečnosti, která je ve všech ohledech komplexně propojená

(„respektuje vzájemné vazby mezi jednotlivými prvky, je tedy svojí podstatou hluboce ekologický“)

[5] „Nová vize reality, o které zde mluvíme, vychází z vědomí základní provázanosti a vzájemné závislosti všech fenoménů – fyzikálních, biologických, psychických, sociálních a kulturních. Přesahuje běžné hranice odborných disciplín a pojmů, a nové instituce ji budou následovat. V současnosti neexistuje zavedený systém ani pojmový, ani institucionální, jenž by novému paradigmatu vyhovoval, ovšem kontury takového systému již naznačilo mnoho jedinců i komunit, které rozvíjejí způsoby myšlení a organizují se podle nových principů.“ (Bod obratu, s. 293)

[6] založený na logice, důkazech, přesném a jasném vyjadřování a faktech

[7] založený na symbolech, obrazném vyjadřováním a představivosti

(přírodní) zvyk – Rupert Sheldrake