Archív

Posts Tagged ‘osobnostní rozvoj’

Psychoanalytická praxe – Mgr. Hynek Tippelt, Ph.D.

Srpen 25, 2015 1 komentář

Forma: psychoanalytický rozhovor

Věnuji se terapii, kterou vymyslel známý vídeňský lékař Sigmund Freud. Nazval ji psychoanalýzou a probíhá formou rozhovoru analytika s klientem (analyzandem). Klient je nenásilně vybízen k tomu, aby sděloval co nejvíce z toho, co ho právě napadá, aniž by se snažil své myšlenky předem třídit, hodnotit nebo rozumově zpracovávat. Této technice se říká volná asociace. Analytik se snaží porozumět neuvědomovaným souvislostem a významům, jež se ve volných asociacích analyzanda odrážejí. S pomocí psychoanalytické teorie, již si osvojil, a zkušeností, jichž nabyl, je klientovi interpretuje.

Záměrem analytikových interpretací není, aby si klient osvojil psychoanalytickou teorii, ale aby došel náhledu, tedy aby si uvědomil, jaké pochody se v jeho mysli mohly odehrávat, aniž by si toho byl vědom. Intepretace proto nejsou podávány umělou terminologií psychoanalytické teorie, nýbrž přirozeným jazykem tak, aby jim klient to nejlépe porozuměl. Smysl úsilí o získání náhledu a porozumění svému nevědomému fungování spočívá v sebepoznání, osobnostním růstu a omezení či odstranění nejrůznějších duševních nebo psychosomatických obtíží – pokud a nakolik mají kořen v analyzandových vnitřních konfliktech. Psychoanalýza není než moderní rozvinutí prastaré zásady „poznej sám sebe“.

Součástí profesionální etiky je respekt a úcta ke klientovi, a proto informace a sdělení svěřená v rámci rozhovoru považuji za důvěrná a nikomu je neposkytuji.

Místo: Ústí nad Labem, Severní Terasa, park u laguny

V současnosti funguje mnoho nejrůznějších forem psychoterapie a technik zaměřených na osobnostní růst, které jsou v základu odvozeny od psychoanalýzy, jak ji zavedl Sigmund Freud. Většinou se odehrávají vsedě, pohodlně v křeslech nebo na židlích za stolem. Freud sám praktikoval svou techniku v různých modifikacích, z nichž nejslavnější se stalo takové uspořádání, kdy klient leží na gauči a analytik sedí na křesle, jež je umístěno za hlavou klienta tak, aby klient na analytika neviděl. Občas některé ze svých klientů vzal na procházku a rozhovor s nimi vedl za chůze. Já dávám přednost této poslední variantě, neboť se domnívám, že je tím průběh analýzy z několika důvodů významně usnadněn.

Chůze přirozeně odbourává stres, do něhož klienta situace psychoanalytického rozhovoru uvádí. Sám o sobě by stres nemusel být podstatnou překážkou, neboť i napětí, do nějž je analyzand uveden, může vést k uvolnění skrytých vzpomínek a emocí. V praxi dnes ovšem uzavřené prostředí psychoanalytické ordinace, případně poloha na lůžku a nemožnost vidět analytika, vede k tomu, že je podstatná část času, vyměřeného k rozhovoru, ve skutečnosti vyplněna mlčením nebo povrchní konverzací. Většina z nás není tak otevřena, jako byli lidé za časů, kdy psychoanalýza začínala, a stresující uspořádání je tak spíše kontraproduktivní. Žijeme v době, která je přehlcena strachem, a tak je pro smysluplnou analytickou práci žádoucí spíše uvolnění, jež nabízí rozhovor během chůze. V neposlední řadě, nemělo by velký smysl snažit se pečovat o svou psychiku na úkor zhoršení problémů se zády nebo oběhovým systémem, jež s sebou dlouhotrvající sezení nese. Park u laguny na Severní Terase nabízí krásné a klidné prostředí, čerstvý vzduch a koneckonců i množství laviček, kde je případně možno chůzi přerušit. Dle individuálních potřeb je možno se domluvit i na klasické formě sezení.

Délka: 50 min, případně dle dohody

Psychoanalytický rozhovor trvá obvykle necelou hodinu. Někteří analytici praktikují dvouhodinovky, naproti tomu např. francouzský analytik Jacques Lacan svá sezení zkracoval i na 15 minut. Psychoanalytická technika obecně klade velký důraz na pevný rámec, tedy jasně stanovená pravidla setkávání. Je žádoucí, aby se analytik s klientem dohodli na přesném čase, který bude dodržován, jeho rozpětí je však spíše záležitostí individuálních možností a potřeb. Domnívám se, že 50 minut je jakýmsi „zlatým středem“, který vyhovuje většině z nás, nebráním se však tomu dohodnout jinou délku.

Frekvence: 1 nebo vícekrát týdně, případně dle dohody

Psychoanalytická technika je založená na systematické práci v rámci intenzivního vztahu analytika a analyzanda. Klient obvykle přichází s cílem řešení dlouhotrvajících obtíží souvisejících s hluboko zasunutými emocemi a vzpomínkami. Je tedy nezbytné, aby setkání měla úzkou návaznost a tomu odpovídající frekvenci. Někdy se psychoanalýza podmiňuje setkáváním čtyřikrát týdně v padesátiminutových sezeních. Taková rigidita však není zcela smysluplná a ve skutečnosti ani sami analytikové v rámci svého výcviku onu podmínku ne vždy dodržují. Každý z nás je schopen navázat a udržet intenzivní kontakt s druhým i se sebou za jiných okolností. Domnívám se, že pro většinu analyzandů je ideální frekvence dvakrát týdně. V některých případech může být smysluplné i zdánlivě příliš zřídkavé setkávání jednou měsíčně. Obvykle však jedno setkání za týden bývá potřebným minimem.

Trvání: dle individuálních potřeb a dohody

Psychoanalytická technika neslibuje rychlá uzdravení, zázračná osvícení ani „instantní“ náhledy. Jedná se spíše o dlouhodobější a trpělivou práci, kdy je třeba překonávat nejrůznější odpory, tedy překážky dané nevědomými emocionálními konflikty. Terapeutická práce někdy nabývá podoby „nekonečné analýzy“. Ta nebývá znakem toho, jak dobře si analytik s klientem rozumí, jako spíše nějaké chyby, jíž se ve své společné práci dopouští. Analyzand je možná nedostatečně upřímný, analytik možná trpí „syndromem pomocníka“.

„Všechny problémy lidstva pocházejí z naší neschopnosti posedět tiše o samotě v místnosti,“ napsal francouzský učenec Blaise Pascal. Cílem analytika není vypěstovat si „věčného klienta“, ale naopak podporovat schopnost být k sobě upřímný a poradit si sám, zcela ve smyslu rozvinutí oné schopnosti tiše posedět sám se sebou. Analyzand by se měl postupně naučit své pocity, nápady nebo situace, do kterých se opakovaně dostává, analyzovat sám, a tak podpořit svou nezávislost a svobodu. Ve chvíli, kdy si tuto schopnost osvojí, není již důvod analytika vyhledávat.

Úhrada: dohodou

Někteří analytici se drží pevné taxy, tento styl však neodpovídá původním zásadám, s nimiž pracoval Freud, ani logice snahy o duševní rozvoj. Jedním z důvodů, proč je záhodno, aby si klient analýzu určitou formou hradil, je zajistit, aby byl dostatečně motivován a nenabýval dojmu, že se mu dostává nezištné pomoci od zcela nesobecky a obětavě zaměřeného „spasitele“. Přestože je psychoanalýza oboustranně obohacující zkušeností, za udržení rámce a smyslu setkávání je odpovědný analytik. Tomu odpovídá úhrada ze strany analyzanda. V některých terapiích hrazených pojišťovnou nebo zaměstnavatelem se stává, že si klient nehradí nic. Pak ovšem mívá sklon si myslet, že analytikova práce za nic nestojí a že není důvod, aby sám vyvinul potřebné nasazení. Pokud naopak platí pevnou, pro všechny klienty stejnou, taxu, nabývá někdy pravdivého dojmu, že analytikovi jde především o peníze a že jeho cílem vlastně není mu pomoci, ale co nejdéle si ho udržet jako zdroj snadného příjmu.

Někteří analytici řeší toto dilema tím, že výši platby odvozují od možností svého klienta a drží se zásady, že aby analýza dobře fungovala, je třeba, aby do ní klient investoval např. 5-10 procent svých příjmů. Takový model se blíží tomu, jak se k této otázce stavěl Freud. Je logické, že by se výše platby měla odvíjet také od frekvence setkávání, na nichž se analyzand s analytikem dohodnou. Po zvážení „pro a proti“ se snažím s klienty dohodnout dle jejich možností, potřeb a aktuální situace (zhruba 150,- až 500,- Kč).

htO mně

Vzdělání jsem získal při studiu filosofie na filosofických fakultách Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Palackého v Olomouci a během výcviku v psychoanalytické psychoterapii při Institutu aplikované psychoanalýzy v Opočně. S mými názory se můžete seznámit prostřednictvím textů, které publikuji. Seznam mých odborných publikací naleznete tady. Většinu jich najdete i na těchto stránkách, kam dávám také jiné své, publicistické, experimentální nebo studijní texty. Nedávno jsem dokončil práci na knize Výklad afektů. Zabývá se filosofickými i některými praktickými otázkami psychologické práce s nevědomím a její vybrané kapitoly umisťuji rovněž sem.

Kontakt

Mobil: 775 104 107

Email: tippelt@centrum.cz

Psychoanalytická praxe – Mgr. Hynek Tippelt, Ph.D.

Srpen 15, 2015 Napsat komentář

Základní údaje

Forma: psychoanalytický rozhovor

Místo: Ústí nad Labem, Severní Terasa, park u laguny

Délka: obvykle 50 minut, případně dle dohody

Frekvence: 1 nebo vícekrát týdně, případně dle dohody

Trvání: dle individuálních potřeb a dohody

Úhrada: dohodou

Kontakt: mobil: 775 104 107 , email: tippelt@centrum.cz

Podrobnější údaje