Úvodní stránka > Návrat holismu? Co by na to řekl Freud > Návrat holismu? Co by na to řekl Freud

Návrat holismu? Co by na to řekl Freud

Hynek Tippelt

Vyjděme z předpokladu, že změny, které v současnosti probíhají v západní civilizaci, kultuře, vědě i prožívání, jsou výrazem přechodu od dualistického vidění světa k holistickému. Znamená to, že pokud jsme dříve chtěli něco pochopit nebo něco provést, použili jsme obvykle techniku rozdvojování. Dnes se zaměříme spíš na to, s čím pojednávaný jev souvisí nebo čemu se podobá. Co se v této proměně děje s naším egem?

Obranné mechanismy

Některé významné ego-obranné psychické mechanismy dualismus v jistém smyslu předpokládají – ontologický dualismus je zde psychopatogenním axiomem. Např. vytěsnění předpokládá „dualisticky“ jednoznačnou oddělenost vědomého a nevědomého prostoru nebo projekce „dualisticky“ jasný protiklad subjektu a objektu. V souvislosti s předpokládanou změnou paradigmatu lze tedy očekávat oslabení zmíněných (neurotických) psychických obran, založených na představě rozdvojené skutečnosti, a obnovení raných pochybností a zranění, týkajících se vztahu ke smyslové realitě a kontaktu s jinými lidmi, na jejichž utišení se budou mobilizovat narcistické a psychotické obranné mechanismy – např. projektivní identifikace nebo bludy o omnipotenci.

Projektivní obrazy

V našich nevědomých představách mají prominentní místo obrazy rodičů. V dualistické, základní linii západního myšlení dominoval otcovský obraz, s nímž souvisel požadavek řádu, dědic otcovského svědomí složeného z příkazů a kapitulací. Kosmický rozměr vědomí podřízenosti otcovským závazkům se odrážel v tom, že člověk – nebo alespoň jeho tělesný projev – je všude v těchto systémech chápán jako součást odvozené, druhořadé reality, jako bytost více či méně nesvobodná, spoutaná zákony, jejichž platnost překračuje svět, jehož jsme ve své nedospělé nedokonalosti účastni. Mateřský (ochranný, pečující) rozměr byl v západním myšlení doposud důkladně vytěsňován. Vše ženské představují moderní myslitelé jako temné, nečisté a nižší. Iracionální a intuitivní ženské myšlení je karikováno, strach z chaosu nezvladatelných živlů je kompenzován násilnickým postojem k přírodě. Vedle otcovského a mateřského psychoanalýza poukazuje na třetí obraz předrodičovského středu, který osvobozuje mystickým ztotožněním sebe s celkem reality nebo s Bohem. Na ten se orientuje „věčně“[1] přítomná i vytěsňovaná linie holistického nebo monistického myšlení (gnostické proudy, negativní teologie, hermetické a alchymické myšlení, astrologie, magie, mysticismus a panteismus).

Oživení hermafrodita

Zhroucení nebo oslabení neurotických obran povede k návratu vytěsněných obrazů z kulturního vědomí. Z tohoto hlediska je změna paradigmatu kolektivním zvědoměním mateřského a zvláště uterálního obrazu s jeho variantami v uctívání slunce, představách o všezahrnující mysli apod. Současný revival holismu nemusí být ale návratem k monistickému původnímu adualismu[2], primárnímu objektu, nebo matce-ještě-před-ztrátou-fúze[3]. Ambivalentní obraz středu/celku, který je všude a nikde a úplný i neúplný, nabízí dvě intepretace. Monistická zdůrazňuje aspekt jednoty světa, holistická klade stejnou měrou důraz na aspekt jednoty i rozlišenosti: její tezí je, že všechny věci jsou ve vzájemné souvislosti, a tak tvoří jedno.[4] Zatímco monistická intepretace obrazu středu nestaví na pohlavním rozlišování a osvobozuje tím, že zbavuje zodpovědnosti a smyslu, holistické uchopení tématu středu zahrnuje osvojení rodičovských funkcí, požadavků i odměn. Lze tedy očekávat, že racionalismus moderního myšlení orientovaného na otcovskou postavu bude následován holistickými filosofiemi orientovanými na vědomé sloučení výdobytků všech předcházejících fází.

Dualistické paradigma análního psycho-socio-sexuálního stadia

Řada rysů západního dualistického paradigmatu odkazuje k tématům análního období. Orientace na otcovskou postavu; tendence rozdvojit skutečnost na centrum, které uctíváme, a na odvozenou část, jíž se cítíme být trpnou součástí; hromadění a kontrola, jež jsou rovněž založeny na dualistickém principu. Vůdčím principem „sociálního řádu“ tohoto období je podle Eriksonových „zákon a příkaz“. Základním úkolem tohoto stadia je nutnost volby mezi pozicí autonomie, nebo studu a pochyb.[5] Hodnotami, které v tomto období dítě objevuje, jsou moc a právo. Podle Bondyho v sobě zahrnovalo staré paradigma určitý „ostych nebo zřetelně výraznější respekt“[6] vůči vyšší skutečnosti, který se odrážel v tom, jak byl člověk chápán primárně ve své podřízenosti zákonům, nad nimiž nemá, jako součást méněcenné a odvozené reality, žádnou moc. Tento respekt se nemusí projevovat jen jako masochistické podřízení, ale stejně tak je přítomen i v postoji vzpoury: Dítě se v tomto období „pokouší jednat zcela nezávisle pomocí úplné identifikace se svými vzpurnými podněty nebo se stát opět závislým uskutečňováním vůle druhých pomocí vlastní nutkavosti.“[7]

K análnímu období patří objev tužeb, výhod a slastí zadržování a vypuzení. Nejčastějším zraněním je zahanbení, jež vyvolává pochybnosti o sobě a okolí. Nezvládnutí této fáze ústí v tzv. anální charakter, který je typickou patologií moderní doby a mezi jehož znaky patří přehnaná pořádkumilovnost, šetrnost, a tvrdohlavost, se současnou nesystematičností, rozhazovačností a nutkavou poddajností. Ozvěny análního sadismu nacházíme v exaktní metodě moderní vědy a bezcitném způsobu, jakým byla aplikována. Princip rozdvojení převládal v ekonomii i politice.

Orální paradigma důvěry

Holistické paradigma se svým důrazem na všeobecnou souvislost všeho se vším připomíná psychický prostor orálního období. Jasně neoddělujeme sebe a objekty a jsme plně soustředěni na otázku spokojenosti v rámci své zmatené, ale všezahrnující zkušenosti. Holismus je realitou naší symbiotické zkušenosti, solipsismus naší vědeckou hypotézou, a teze „střed je všude a nikde“ a „co je nahoře, je i dole“ vyjadřují naši žitou zkušenost.

V tomto období je dítě plně zaujato mateřskou osobou a zkušenost s ní předurčí to, jak vyřeší určující úkol této fáze – konflikt mezi základní důvěrou a základní nedůvěrou. Sociální organizaci kojeneckého období nazývají Eriksonovi „kosmickým řádem.“ Není požadováno jeho objasnění, spíše je uctíván, neboť alternativou je jen všepohlcující destrukce. Pokud na poli konfliktů mezi důvěrou a nedůvěrou uspěje, bude jedinec plný naděje, v případě neúspěchu se stáhne.

Návrat vytěsněného

Hluboké vrstvy našeho myšlení, jež mají co dělat s paradigmatickou změnou, zrají postupnou reintegrací starších výdobytků. V dějinách filosofie, vědy atd. se odráží to, jak znovuobjevujeme procesy, jimiž jsme prošli, a zastavujeme se u témat, která jsme kdysi opomenuli.  Západní myšlení prodělává ve své paradigmatické proměně návrat od análního k orálnímu období. Charakter změny paradigmatu jako přechodu od anální strukturace psychiky k orálnímu myšlení lze sledovat např. v revivalu astrologie a všeho magického, jež dávají novému paradigmatu v očích konzervativních povah určitý pohádkový ráz. Polevuje ambivalence ve vztahu k tělu a tělesnosti, jež byla dosud pro západní kulturu typická, a otevírá se prostor pro solipsistickou úzkost a obavy o schopnost rozlišit skutečnost a sen. Duch orality se ukazuje v široké vlně zájmu o dopad výživy na zdraví a ekosystém a i v obnoveném zájmu o upírství.

Anální otázky svéhlavosti a zahanbení ztrácejí naléhavost, jak nové holistické proudy překračují dualistickou propast, jež ony otázky umožňovala. Osvobození od studu, hanby a pochybností, dává objevu holistického myšlení euforický náboj. Nové paradigma bývá hlásáno jako radostná zvěst, změna vidění, která pomůže vyřešit naléhavé současné nebo setrvalé problémy. Zrušení každého vytěsnění je přirozeně doprovázeno slastnou úlevou. Máme-li štěstí, je pro nás orální období zlatým věkem hojnosti.  Po dlouhé etapě, kdy byla filosofie a racionalita oddělována od náboženství a umění, přichází rozmach nové duchovnosti, která tento rozdíl nepokládá za podstatný a snaží se čerpat ze všech zdrojů. Zatímco tradiční západní myšlení uctívalo originalitu, proponent nového paradigmatu se nebrání náhodnému eklekticismu.

Náhled naší propojenosti s celkem může vzbuzovat pocity bezpečí, stejně jako bezbrannosti. Zrušení vytěsnění, jež doprovází změnu paradigmatu, může odkrýt noční můry, dosud maskované denním sněním. Změnou paradigmatu přicházíme o útěchu z rozdvojení a jsme nuceni překonávat nejrůznější předsudky. Začínáme chápat, nakolik jsme závislí na prostředí, a objevujeme, nakolik je skutečnost závislá na našem přístupu. Krize nadcházejícího období je krizí důvěry, a její riziko spočívá v tom, že nám náhle rozevřený pohled na celostní vazby světa a života nezprostředkuje naději, nýbrž rozhodnutí stáhnout se do sebe. Znovuotevření orálních témat pohlcení a zahlcení hrozí představou zlého spiknutí a sebedestruktivní závisti. Naděje orálního období vyrůstá ze zkušenosti s oboustranně bezpečným citovým spojením s matkou, jež představuje celý svět, jenž ještě není možno nazvat v plném slova smyslu vnější. Ozvěny této zkušenosti poskytuje skupinová identita, v níž budeme nacházet nové zdroje útěchy. Zastupitelská demokracie, jež přísluší anální organizaci, ztrácí důvěryhodnost, dravé orální bezprostřednosti bude vyhovovat spíše diktatura, přímá demokracie, nebo kombinace obojího. Chceme-li vystoupit z táhlého marasmu posledních let, vydáme se monistickou dálnicí globální diktatury, anebo holistickými stezkami přímé demokracie?


[1] Srovnej: philosophia perennis

[2] Jean Piaget

[3] Pojem Janine Chasseguetové-Smirgelové

[4] všechny věci jsou jedno (tvoří jeden celek) právě proto, že všechny věci jsou k sobě vzájemně vztaženy a že těmito vztahy jsou determinovány

[5] Srovnej Eriksonovu koncepci životního cyklu

[6] z dosud nepublikovaného textu E. Bondyho nadepsaného Postpříběh, dodatek k Příběhu o příběhu

[7] Erikson, Erik H., Životní cyklus rozšířený a dokončený: doplněné vydání o devátém stupni vývoje od Joan M. Eriksonové. Praha: Lidové noviny, 1999, s. 76

  1. Anonymní
    Únor 24, 2013 (20:13)

    Zdravím,
    nerozumím, jakou přesně roli zde hraje ono zmiňování orální a anální fáze psychického vývoje jedince a mám tak skoro dojem (aniž bych Vás z toho skutečně obviňoval), že se jedná o nadbytečnost (která má možná za úkol pouhé podpoření názoru uvedením pojmů a poznatků s jakousi silnější vědeckou autoritou). Přijde mi totiž, že by se dal stejný článek napsat také s jejich vynecháním a přitom by ze sebe nic neztratil.

    Jaká je tedy návaznost mezi těmito fázemi psychického vývoje jedince (orální, anální) a předpokládanou změnou paradigmatu (od dualismu k holismu/monismu)?
    Jedná se o pouhou analogii, kdy ukazujete že ona dvě různá paradigmata ve vědě a filosofii fungují podobně jako ony dvě fáze? Jde tedy o pomůcku k vysvětlení názoru?
    Nebo zde má být nějaká hlubší provázanost? Nerozumím však jaká. Že by vědci a filosofové dualistického paradigmatu zažívali jakési problémy v anální fázi a nové generace vědců a filosofů již ne, tak to s největší pravděpodobnost myšleno nebylo. Že by celé dějiny vědy a filosofie měli kopírovat vývoj jedince, to se mi zas nezdá příliš podložené (ale jako perspektiva by se to snad brát dalo), protože pokud tyto fáze jsou interpretací vypozorovaného vývoje množství jedinců, tak u dějin vědy a filosofie toto provést nemůžeme a nemůžeme tak ani pravděpodobně vyvozovat další její proměny v budoucnosti na základě tohoto modelu. Můžeme je tedy brát zase jen jako analogii, jako pomůcku pro vysvětlení, bez které se následně můžeme obejít.

    Tato nejasnost role oněch fází mě tedy vede k otázce po smyslu článku. Snaží se totiž článek „pouze“ popsat (ve smyslu pochopení principu fungování) každý z uvedených dvou paradigmat a ukázat tak také jejich odlišnost, přičemž užívá oněch fází pouze jako analogii (Podle mě v tomto případě nadbytečnou a s nádechem snahy o získání přijatelnosti textu.)? A nebo se kromě popisu snaží také vysvětlit její příčiny nějak skrze ony vývojové fáze (V tom případě nerozumím)?

    • admin
      Únor 25, 2013 (13:07)

      Diky za kriticky komentar. Psychoanalyticke vyvojove koncepty uzivam k interpretaci psychologickeho aspektu zmeny paradigmatu a soucasne k potvrzeni hypotezy o prechodu od dualistickeho vnimani sveta k holistickemu. Freudovske schema psychosexualniho vyvoje jedince neaplikuji mechanicky, nybrz soucasny posun chapu jako nastup oralnich temat a oralniho zpusobu prozivani stridajici jejich analni protejsky, jakkoli v individualnim vyvoji oralni faze predchazi analni. Vice o moznosti intepretovat tuto paradigmatickou zmenu jako urcity posun od anality k oralite najdete zde https://tippelt.wordpress.com/2013/01/19/oralni-paradigma/ .

      • Anonymní
        Únor 25, 2013 (15:24)

        Jakým způsobem jsou ale nastupující způsob prožívání a témata „orální“ a jejich protějšky „anální“? Jde pouze o pojmenování, které bylo takto zvoleno na základě podobnosti/stejnosti s přístupem ke světu v oněch vývojových fázích a mezi oběmi (příslušným paradigmatem a vývojovou fází) není bližší souvislost („anální“ charakter má být důsledkem nezvládnutí „anální“ fáze, zatímco „anální“ paradigma pak takovouto (nebo snad jinou) kauzální souvislost nemá?)?
        Píšete, že ony vývojové koncepty užíváte také k potvrzení hypotézy o změně paradigmatu. Jak ale onu změnu paradigmatu potvrzují? Pokud poukazujete na podobnost/stejnost obou paradigmat s příslušnými fázemi, pak vycházíte již z existence těchto dvou paradigmat takto popsaných.

        • admin
          Únor 25, 2013 (16:34)

          Myslím, že bližší souvislostí rozumíte souvislost příčinnou. Já vycházím z holistického přístupu, který chápe skutečnost v její vztaženosti k sobě samé, a ta znemožňuje existenci jednosměrných příčinných vztahů. Vývoj společnosti je druhou stranou mince vývoje jednotlivců a v jejich vývoji lze shledávat analogie. V textu, na který odkazuji, je šířeji rozvedena hypotéza, že sled témat, která se objevují ve filosofii, lze postihnout slovníkem psychosexuálních stadií. Jejich posloupnost je ovšem opačná, což vychází z toho, že filosofie odpovídá té funkci našeho myšlení, jejímž smyslem je zpětná integrace celoživotní zkušenosti. Nastíněné pojetí dějin filosofickeho mysleni založené na Freudovi ukazuje paradigmatickou proměnu jako přirozený jev.

          • Anonymní
            Únor 25, 2013 (20:05)

            Přiznávám se, že sám přesně nevím, co „bližší souvislostí“ myslím, ale použil jsem ji asi v tomto smyslu: „bližší souvislost“ je, pokud existence a pohyby A nutně „ovlivňují“ B (nejen příčinně (nejprve A a pak B), ale především jako hypotéza, že existence a pohyby B podle určitého vzorce kopírují (lépe: souvisí s) pohyby A a obráceně). „Vzdálená souvislost“ by pak stála na pouhé podobnosti a spojení A a B by bylo použitu jako pouhé podobenství pro ilustraci a lepší pochopení.

            Zatímco do této chvíle jsem viděl Vaše užívání vývojových fází jedince spíše jako onu „vzdálenou souvislost“ s nucenou snahou odkazování se na Freuda, po lepším přečtení 12. odstavce „Orálního paradigmatu“ („Západní filosofie prodělává…“) jsem nabyl opačného dojmu, a tedy, že přecejen existuje mezi obojím souvislost bližší, a to zhruba taková, že nebýt těchto fází a vytěsnění, nebylo by ani filosofie jako takové (resp. filosofů), která tato vytěsnění odkrývá, a byly-li by odlišné (se zachováním paradigmatických proměn) a v jiném pořádí, také dějiny vědy a filosofie by probíhaly odlišně a v jiném pořadí (terapie by postupovala podle jiných vytěsněných témat).

            Toto je tedy mé nynější pochopení a nekladu další dotazy, neboť zde jistě nemáte zájem na udílení soukromých lekcí z filosofie. Pokud je toto mé pochopení o „bližší souvislosti“ v rozporu s Vámi deklarovaným holistickým přístupem, pak se nedá nic dělat a nechávám věc za mnou nepochopenou.

            Děkuji za Vaše odpovědi.

  1. No trackbacks yet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s