Úvodní stránka > EXPERIMENTY, Najedený filosof > Najedený filosof (2004)

Najedený filosof (2004)


„Specializovat se na filosofii je jako nejíst nic jiného než křen.“ Lara Antipovová

Když se řekne potrava filosofů, duchovní strava, ucítí filosof jemnou rozkoš. Formulace si zahrává s delikátní představou, že i tak spirituální bytosti jako filosofové mají cosi na způsob tělesných potřeb. Mají, ale to je tajemství. Ve skutečnosti je všechno jinak! Uprostřed kalných vod tělesných potřeb se vynoří idea duchovní potravy: speciální dieta demonstruje radikální odlišnost mudrce od prostých bláznů, kteří jsou živi ze svého platu …
bird's nest bird's nest foodthatnourishes.blogspot.com/
Metafora duchovní potravy je přitažlivá mimo jiné tím, že umožňuje srovnání s deklasovanou potravou materiální: obraz se podobá dvojici kamarádek, z nichž jedna je krásná a druhá tlustá a ošklivá. Obsahuje v sobě skoro jakousi naději, že i filosofové jsou lidé, která je ale vzápětí triumfálně zesměšněna: v případě filosofů se přece, pokud jde o potravu, nejedná o nějaký řízek …
Bydlím nad autobusovým nádražím, a tak pozoruji ty davy: část z nich patrně žije z výplaty, část z knih a myšlenek … Ostatně taky sám docela často jezdím do těch veřejných myšlenkových jídelen – vzal bych to tady dvanáctkou, přešel most a jsem v Městské knihovně, Národní knihovna je hned naproti. Klementinum ostatně primárnost duchovní stravy demonstruje už v bufetu u vchodu, který je stejně pověstně levný, jako nechutný. Je to skutečná výhoda: do které jídelny máte vstup za 100 korun ročně? A to v ní mají otevřeno i v sobotu.
Být závislý na obyčejném jídle je pro filosofa ponižující. Nemoci se obejít bez Davida Huma je roztomilé. Kromě demonstrace nezávislosti na nízkých potřebách, čeho se v takové veřejné jídelně ten intelektuál vlastně nají? Proces, kterým je náš strávník obohacen, lze popsat – v analogii s procesem vnímání uměleckého výtvoru – jako identifikaci s autorem (myšlenky, článku, knihy …), která nastává po fázích rozpoznání a introjekce. Identifikací s významným obdivovaným autorem se náš strávník stěhuje do kantovské říše duchů, stoického království moudrých etc. Tato identifikace se obvykle týká pouze idealizovaných osobnostních rysů či talentů, a ne snad autorova těla, resp. jeho životních peripetií. Typicky filosofický nezájem o biografie filosofů je jen dalším odrazem filosofova obranného pohrdání tělem.
Co se ale s tělem stalo? Nezůstává po něm i v těchto fantazijních procesech nějaká stopa? Pechar (mluvíc o literárním díle) se domnívá, že „nejzávažnějším psychologickým momentem tvůrčího procesu … se zdá být … dočasná disoluce vlastní identity“ . Autor se vzdává vlastní identity a formuje prvky svého díla z jednotlivých hnutí své duše. Identifikuje-li se s ním čtenář, dochází, podle Pechara, oceánického pocitu (neomezena, neohraničena, věčnosti). Špinavé individuální masité tělo je nahrazeno oceánem.
Nechuť k dobrému jídlu, zalíbení ve špatném, resp. chudém, a obliba metafory „potravy filosofů“ odráží rezignační povahu filosofie nebo, jak totéž popisoval Nietzsche, „srdečnost ve vztahu k asketickým ideálům“ . Jídlo je záležitost biotična v nás, a to je právě to, čím filosofové pohrdají, čeho se štítí a od čeho prchají, když filosofují. Tato sebe-idealizující tendence není ve filosofii něčím překonaným, drží se i takového „anti-metafyzického“ myslitele, jako je Heidegger, který se „ve svém anti-vitalistickém a anti-biologickém afektu nechává strhnout téměř až k hysterickým projevům“ .
Tato „hysteričnost“ je, myslím, pro vztah filosofů k vlastnímu tělesnu (včetně jídla) typická a prozrazuje velikost úsilí, s nímž jsou tělesné potřeby vytěsňovány. To neznamená, že takový hlad nemůže být uspokojen vůbec: filosofové naopak rádi naplní žaludek hodně, je-li jídlo, které požívají, poukazem na to, jak chudí jsou. Chudoba je pro filosofy ctností.
Dalekosáhlý význam toho, že někdo pohrdá svíčkovou a pochutná si na bramborách se zelím, ovšem nedocení každý primitiv, vnímat takové nuance je schopen jen zasvěcenec … Podle Aristotela jsou všichni filosofové a básníci melancholiky – a jen si zkuste představit, jak znesvářený sám se sebou by byl takový melancholik sedící se skloněnou hlavou a hledící na svůj plný břich …
Představte si najedeného filosofa! Najedený filosof, co by asi napsal? Jaké problémy by ho zajímaly? Jaký je vztah mezi filosofickými problémy a problémy najedeného člověka? Co zbude z filosofie po zrušení proletariátu?

celé naleznete tu
http://www.mediafire.com/?ymojlxmy4yw

  1. Zatím nemáte žádné komentáře.
  1. No trackbacks yet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s