Úvodní stránka > Módní policie informuje, PUBLICISTIKA > Módní policie informuje (2005)

Módní policie informuje (2005)

Vychytaný identifikační model rebelky v růžovém radí: „Svlíkni si ho do plavek a poznáš, jaký je!“ Marketingová past? „Vodvazový super matroš“ dívčích časopisů oslovuje „depkařky“. Reprezentují dívčí časopisy ideologii konzumní společnosti, jak je mnozí obviňují?

„Svému dítěti bych to v životě nekoupila. Je to hrůza. Ta hrubá rétorika – co to nastoluje za myšlení?!“ vyjádřila se moje spolubydlící, když si prohlídla, jaké studuji časopisy. Zrovna jsem četl o Avril. Miluje anarchistické barvy červenou a černou a nikdy nevyrazí ven bez kravaty. Má ostré lokty a umí si prosadit svou. Je okouzlující a nesnáší Britney Spears, která je úplně stejná, až na to, že nesnáší na oplátku zase ji. Říká: „Vždycky jsem byla napůl kluk, v zimě hraju hokej a v létě baseball.“ Holka z divokých vajec Avril Lavigne je hvězdou, která na stránkách dívčích časopisů letí. Když si pohrajete s barvičkami a vyrobíte figurku Avril z jakéhokoli materiálu, můžou vás vylosovat a vyhrajete její tričko. Idol Avril na fotce nad avízem soutěže se zarputilým pohledem ukazuje prostředník: „Víte co mi může ten, kdo prudí?“

Prefabrikovaný vzor

Časopisy pro dívky byly u nás v posledních letech mimořádně úspěšné. Tažení Cosmo Girl, Bravo Girl, Dívky a Top dívek je při síle. Dívčí časopisy se u nás objevily po roce 1989, kdy došlo k rozmachu oddělené mužské a ženské masové kultury. Jsou zacílené na přesně určenou skupinou čtenářů, adolescentní dívky. Ve srovnání s minulými desetiletími si v západní kultuře získává dospívání, včetně kultury dospívajících, více pozornosti. Především ze strany obchodníků. Děti se po jedenáctém roce začínají postupně více ptát po tom, kdo vlastně jsou. Hledají identitu, a tu jim lifestylové dívčí časopisy přímo očkují. Prezentují čtenářce ideál více nebo méně umírněné rebelky, kterou baví nákupy, protože ví, že musí mít bezva minitriko, nová multilíčidla a okouzlující megaofinu. Nehledě na to, že tu nejlepší péči si přece zaslouží, protože není žádné až druhé pohlaví. Nezávislá holka si může vybrat z plejády návodů, jak se stát nejlépe nezávislou. Nejlíp je ale vyzkoušet je všechny. Na jedné dvoustraně čtenářka získá recept na elixír štěstí z meduňky a měsíčku i pravidla soutěže ve sbírání unikátních jarních puntíků na obalech vložek. A tučně: Vytvoř si maxi řasy! Cože? Že ještě nemáš nic růžového? A při líbání bacha. Neměj doširoka otevřené oči. Na něj by to působilo, jako bys mu nevěřila. Rebelka Britney se bouří proti rodičům. Nezapomeň dýchat. Přemýšlej: přátelé přece berou člověka takového, jaký je! Podobné imperativy, věty formulované jako příkazy jsou ve všech těchto časopisech velice časté. Nesmí chybět čupr rady v odpovědích na vypečené dotazy: Co mám dělat, abych ho získala zpět, aniž bych porušila zákon? Mám mámě říct, že jsem se vyspala s jejím přítelem nebo mám mlčet? Jak za antikoncepci platit? Nosím brýle a on mi sprostě nadává a říká, že jsem slepá. Imperativy jsou všudypřítomné i v jiných časopisech o životním stylu, ale v časopisech pro dospívající dívky je to vyhnáno do komického extrému. Jako starší, ale trochu ulítlá kámoška je časopis naučí myslet sexy, dávat precizní pusy a nezapomenout se na perfektní pařbu pojistit. Za příběhem o potratu a výčitkách svědomí, které nemají konce, stojí v rámečku Antikoncepci rozhodně ANO! a vedle se inzeruje Nová generace lokální antikoncepce. Podle odpovědi lékaře na otázku čtenářky, na co spoléhat o prázdninách na chatě, by měla mít v létě dívka pro jistotu vždy po ruce pohotovostní antikoncepci Postinor. Ve Vatikánu Cosmo Girl prý zatím nepálí.

„Bad girl“

Mnoho odborníků dívčí časopisy znepokojují. Obvykle sice oceňují, že jsou v časopisech třeba gynekologické informace nebo že se v nich důsledně neobjevuje rasismus, ale poukazují na to, že tyto časopisy dívky silně a jednostranně ovlivňují a navádějí do chytře vykonstruované role spolehlivé konzumentky. To, co se na čtenářku ze stránek vyzdobených zářivou grafikou valí, jí udělá v hlavě pěkný mišmaš. Čte, že nemá chodit kolem horké kaše, ale musí být v sedm doma a ničit si pleť s mámou u sporáku. Nenechat se nikým ovlivnit a vybrat si z téhle kolekce džíny přesně pro svou postavu. Jenže na tu, co má teď, nebo na tu, co bude mít, až zhubne? Podle indexu tělesné hmotnosti BMI má skoro nadváhu. Dneska ale nemusí mít starost o linii, mlsá zdravou tyčinku, kterou stvořili jen pro ni. A vůbec má přeci při nákupech šestý smysl na objevování super slev jako každá „krysa“ podle čínského horoskopu. Má se naučit říkat ne, takže Ne, na nic čekat nebudu! „To nejde“ pro cool zlobivku přece neexistuje! Dívčí časopisy jsou z hlediska obsahu takřka zaměnitelné. Ve středu sdělení je mýtus ideální krásy. Přímo vzhledu bývá věnováno v Dívce, Bravo Girl a tak dál třetina obsahu. Reklamy na lodičky s designem, co frčí, na kosmetiku: Neobejdeš se bez výbavičky, jako mají nejbohatší teenagerky dvojčata Olsenky. Proto měj pořád po ruce korektor, kterým zamaskuješ pupínek hned, jak se objeví. Poradna se vztahy, vzhledem a sexem: Nos sexy tílka a neurážej svý ctitele! Techniky a výhody líbání: líbání působí blahodárně na vysoký tlak, zharmonizuje hladinu cholesterolu, pomůže obnovit mozkové buňky. Při líbání se vám zvýší produkce slin a tak se uchráníte vrtání zubního kazu. Když to neodfláknete, zapojíte při líbání třicet osm obličejových svalů, a tím zpomalíte tvorbu vrásek. Celkově se v souvislosti se sexem píše o tom, jaké má účinky – zdravotní nebo zkrášlující. Moje historicky erudovaná spolubydlící nevycházela z úžasu: „Vždyť to je jak ve starém Řecku! Sex funguje jako nástroj péče o tělo! Prožitky? Ne. Líbejte se v náležitých intervalech a nahradíte tím tu a tu rtěnku …“ Samozřejmě, aktuality: nejžádanější partie Hollywoodu za poslední měsíc. Nechybí příběh, kde je v hlavní roli dívka, která to nemá lehlé a které se něco povede. Populární rubrikou je proměna – z popelky na princeznu v rukou kosmetičky a kadeřnice. Psychotest: nejsi stydlivá? Fotoromán – příběh zpracovaný jako comics – ve kterém je samozřejmě skrytá reklama. Seznamovací inzeráty: Ahojky kocourkové, je mi jedenáct – který krásný chlapeček by si se mnou chtěl popovídat o věcech i nevěcech? Horoskop a plagáty. Všechno kontroluje módní policie.

Holka z plagátu

Záměrem časopisů je ukázat dospívajícím dívkám vzor, ve kterém se mají zhlédnout. „Jaká by vlastně „ideální časopisová dívka“ měla být?“ ptá se Klára Talašová, která studovala fenomén konzumace populárních časopisů jako je Dívka nebo Bravo Girl! „Především modně oblečená, nalíčená a učesaná, dále by měla být sebevědomá, aktivní v navazování partnerských vztahů a iniciativní v sexu. Celkově navozují časopisy étos intenzivní péče o sebe sama, hédonistického užívání si života, a to především prostřednictvím konzumu (nákupu věcí potřebných k vlastními zkrášlení a zatraktivnění).“ Vnucování konzumu a konformity je pro tyto časopisy charakteristické. „Být rebelkou znamená podle těchto časopisů být stoprocentně konformní s časopisem o rebelství. Ve stylu: Kupte si tuhle rtěnku a budete super rebelky. Pak se na tebe budou týpci lepit jako žvejka na botu,“ shrnula mi poselství dívčích časopisů Lenka Fráňová z Psychologického ústavu AV. Nejlepší kámoška Topinka holkám vysvětlí, že jejich seberealizace spočívá ve vítězství na poli krásy. Sama sebou je ta, která nejlíp vyhoví měřítkům druhých. Tlaku médií se dospívající těžko brání. Vlastní zkušenost je v naší informační společnosti potlačená, stále více informací čerpáme jen z médií. V životním období, kdy jsou dívky vlivem dozrání myšlení schopny tvořit si o sobě složitější obraz, je jejich hlavním zrcadlem mínění kamarádů, které je formováno médii. „Obzvláštní důležitost dívky přisuzují osobním vodítkům týkajícím se vlastního těla a vzhledu, která jsou do značné formována nerealistickým ideálem krásy panujícím v naší západní kultuře,“ píše Fráňová ve studii depresivity u dospívajících dívek. Se začátkem puberty se děti začínají odpoutávat od rodiny a poslouchají spíš, co říkají jejich vrstevníci. Přitom podle průzkumů čtou dívčí časopisy skoro všechny takto staré dívky. Časopisy jsou stylizovány tak, aby budily zdání, že promlouvá kamarádka ke kamarádce. Michaela Trochová, která se zabývala otázkou, nakolik ovlivňují dívčí časopisy svět svých čtenářek, píše: „Důležitým manipulačním prostředkem mohou být i příběhy, i když jsou v nich manipulativní prvky hluboce skryty a na první pohled mohou příběhy na čtenářky působit pouze jako nositel zábavy.“

Kdo vlastně jsem?

Záměr vychovávat čtenářku, který je podle Trochové nejvýraznější v Cosmo Girl, se projevuje záplavou návodů. Míra návodnosti textů se liší rubrika od rubriky a časopis od časopisu, ale obecně je v usměrňování nejsugestivnější editorial. Zatímco ve většině časopisů úvodník šéfredaktora nebo jiného člena redakce nikdo nečte – maximálně si je navzájem přečtou ti, co je píší – v dívčích časopisech se potenciálem úvodníku neplýtvá. Dívka se hned dozví, že si chce přečíst horoskopy, aby věděla, kdy se hodit do gala. Že ji čekají spešl návody na crazy účesy a vůbec prostě nechybí nic, co ji baví. Jak píše Trochová, „již na první tiskové stránce se podaří čtenářku „lapit“ do marketingové pasti.“ Tyto časopisy rozdmychávají sklon, který je ukryt v každém: touhu připodobnit se k ostatním, netoužit po ničem jiném, než po čem touží ostatní, vlastně nemít žádné vlastní touhy a bez obav vegetovat. Výzkumy ukazují, že časopisy, které dívky čtou, významně ovlivňují jejich prožívání i chování. Je prokázáno, že obraz ženy v médiích významně ovlivnil to, jak ženy vnímají samy sebe. Byl proveden a vícekrát opakován výzkum, ve kterém byly ženám předkládány obrázky se siluetami postav od velmi štíhlých až po velmi silné. Když byly dotázány na ideální postavu, téměř všechny ženy ukázaly na štíhlejší siluetu, než byla jejich vlastní. Jako svou skutečnou postavu označily zase siluetu, která byla silnější než ta, kterou ve skutečnosti měly.

Mýtus

Dívčí časopisy jsou vesměs stejné, takže dívky získávají dojem, že žádná alternativa ideálního obrazu, který jim předkládají, neexistuje. Jeho základní složkou je vzhled. Chlapci, kteří na www.cosmoboy.cz vytváří parodii na Cosmo Girl, říkají: „Ideál krásy je dneska něco, co osvobozovali spojenci. Vždyť ty modelky jsou chudáci. Živí se kokainem a vatou namočenou v džusu. K čemu jim ty prachy jsou?“ Podle feministek je požadavek co nejideálnějšího vzhledu žen moderní formou jejich útlaku. A nejen podle feministek. Mnoho odborníků upozorňuje na to, že štíhlost a krása jsou v těchto médiích představovány jako něco, bez čeho není možné dosáhnout úspěchu ve společnosti. Naopak žena s nadváhou je podle těchto časopisů vlastně neschopný lajdák s nedostatkem vůle. Takže nakonec třeba při shánění práce mají skutečně větší šanci štíhlé ženy, protože zaměstnavatelé se z médií naučili, že jejich štíhlost svědčí o tom, že jsou schopné. Je to bludný kruh. „Prezentace tohoto uměle vytvořeného a pro většinu dívek nedosažitelného ideálu krásy se může stát nebezpečnou, a to především tím, že napomáhá vzniku rizikového chování, život nejméně deseti procent mladých žen ovládán strachem z tloušťky bez ohledu na jejich reálnou tělesnou hmotnost,“ píše Petra Jarolímková v práci o poruchách příjmu potravy. V nedávno provedené rozsáhlé studii uvedlo jen třináct procent dívek ve věku patnáct až devatenáct let, že si nepřejí zhubnout. Podle Péti Jarolímkové rok od roku roste procento dívek a žen, které jsou nespokojené se svou váhou a se svým zevnějškem a věková hranice stále klesá. „Vždycky, když jdu ve škole na záchod, tak když tam nikdo není, vyhrnu si triko a koukám na svoje břicho z boku … Mám ho hrozný! Je to odporný, takovej vak! Se svojí postavou jsem téměř spokojená (162cm / 48 kg) … nohy a zadek jsou v pohodě, ale to břicho!“ uvedla jedna respondentka výzkumu, který Jarolímková provedla.

Oběti krásy

Dívčí magazíny naoko proti přemrštěnému podléhání trendům bojují. Upozorňují na to, že snažit se za každou cenu o ideální postavu může být osudné. Titulek „Denně vyzvracím jídlo za 2000 Kč“ asi na chvilku vystrašil kdekoho. S nerealistickým modelem krásy se ale dívky musejí srovnávat několikrát na každé straně. Z možných negativních dopadů mediálního obrazu ženy vyzdvihují odborníci poruchy příjmu potravy. Ty sice zdaleka nevznikají jenom vlivem časopisů, ale přesto při jejich rozpuku hrají časopisy většinou důležitou roli. Nespokojenost s vlastním tělem nebo narušené tělesné schéma – představa vlastního těla i těl ostatních lidí – se podílejí na rozvoji poruch příjmu potravy. Jarolímková na základě svého výzkumu shledává, že dívčí, případně ženské časopisy jsou jedním ze základních ohnisek vzniku mentální anorexie a bulimie. Dívky trpící těmito poruchami jsou, jak říká, „skutečnými obětmi krásy“. Jedna z dívek, které dotazovala, vyprávěla: „Na střední to bylo jiný kafe. Tam vlastně pořád sleduje holka holku – co má nového na sobě, jak vypadá, zda zhubla nebo přibrala, jakou dietu drží či nedrží… Je to DĚS! Začala jsem se s nima hodně porovnávat, jak vypadám JÁ a jak moje kolegyně… Když jsem je tak srovnávala, připadala jsem si vždycky horší, že jsem tlustější, ošklivější, nemožnější…“ Mnoho odborníků se shoduje v názoru, že dívčí časopisy mají velký vliv na rozvoj zmíněných poruch. „Vím, jak vypadají dívky zobrazované na stránkách těchto časopisů, a dokážu si představit, jak depresivní může být srovnávání vlastního těla s obrázky těchto „dokonalých“ krásek. Většina dospívajících si ani náhodou neuvědomuje, že se jedná o vydesignované produkty, ne o skutečné lidi z masa a kostí,“ upozorňuje Jarolímková. Anorexie a bulimie jsou přitom z nejčastějších a také nejzávažnějších onemocnění dospívajících dívek a mladých žen. Na konci puberty je možné pozorovat příznaky mentální anorexie až u šesti procent dívek. „Kdybych to měla nějak ucelit, tak bych chtěla vypadat jako ty holky v časopisech – prostě hubený nohy, stehna, pevný zadek, ploché bříško, pevné ruce a krásná pleť! Prostě nemít skoro žádné křivky… jako prsa jo, ale takový normální! Jinak ideální postavu mají takový ty missky! Modelky už ani ne, někdy je to jenom ta „kost a kůže“, ale ty holky na miss mi přijdou ještě tak zdravě hubený = krásný!“ říká jedna z nich. Poruchy příjmu potravy – stejně jako dívčí časopisy – se dříve nevyskytovaly. Patří k současné západní civilizaci. Podle výzkumů, provedených ve Spojených státech, převažuje dnes mezi dívkami a mladými ženami držení redukčních diet nad normálním chováním. Jen menšinu netrápí nad jídlem strach z tloušťky.

Holky jsou depkařky

Pochybný vliv mediálního obrazu ženství se neomezuje na oblast jídla. Upozorňuje se na to, že se začátkem pohlavního zrání začíná rychle u dospívajících narůstat depresivita. U dívek podstatně rychleji než u chlapců. „Panuje relativní shoda v tom, že mezi jedenáctým a třináctým rokem nastává spolu s nástupem puberty zlom a ve třinácti či čtrnácti letech už převažuje výskyt depresivní symptomatiky u dívek,“ píše Fráňová. Depresivní projevy jsou u žen častější i během dospělosti, vyrovnává se to až po šedesátce. Děti v pubertě jakoby ztrácejí půdu pod nohama a jsou hladoví po nějakém novém místě, na které by se mohly bezpečně postavit. Jsou citlivější na kritiku, zranitelnější, vztahovační, mají houpavé sebevědomí, jsou i depresivnější. Do určité míry je to normální. Proč jsou ale někteří dospívající depresivnější než ostatní a proč holky víc než kluci? Podle odborníků to vypadá, že je to spíš výsledkem změn v sociální oblasti, než že by to bylo vlivem hormonálních nebo neurofyziologických změn. Částečně vysvětluje depresivitu dívek a žen sexuální zneužívání. Někteří psychologové vysvětlují až třicet pět procent pohlavního rozdílu v depresivitě dospělých žen a mužů vyšším výskytem sexuálního zneužívání u dívek v období dětství a adolescence. Pro každou spokojenost se sebou samotným je důležité to, co si člověk sám o sobě myslí. Identifikační model rebelky, která si svým šarmem každého podmaní, většině holek sebevědomí nezvýší. Jen málo dospívajících dívek najde v médiích vzor, který by se jim fyzicky podobal a k tomu jim imponoval. Vnitřně teda protestují proti vlastním tělesných proměnám a pokládají se za méněcenné. Napadají se a obviňují z toho, že nejsou jako holka z plagátu. Když je dospívající dívka nespokojena se svým tělem, hodně ji to rozhodí. Tělo způsobuje i bez toho, aby si vyčítala jeho proporce, dívce spoustu nepříjemností. Dívky se taky víc než chlapci orientují na mezilidské vtahy a tak jsou závislejší na mínění svého okolí. „U holek je hodnotné to, co vidí ostatní. Že mají kluka a že jsou dobře oblečené. To v nich vzbuzuje závislost,“ říká Fráňová. „Kluk je naproti tomu hodnocený pozitivně, když je samostatný.“ V pubertě začínají být děti mnohem vnímavější k přijímání toho, co jim je servírováno jako předobraz správného kluka a správné holky. A zatímco stereotyp muže, kterému se snaží dospívající chlapec přiblížit, je souhrnem vlastností, které člověka před upadáním do „depky“ chrání, u dívek naše západní společnost pěstuje vlastnosti, které „depky“ přitahují. To, co si o sobě obvykle myslí bílá, vdaná žena ze střední třídy, se nijak zvlášť neliší od myšlení depresivního člověka. Jsou podřízení a závislí, mají nízké sebevědomí a chybí jim chuť se prosadit. Kluci věří, že když budou chtít, můžou si své okolí podřídit, kdežto dívky jsou tradičně vychovávány k tomu, aby měly dojem, že se nic změnit nedá. Dívky touží spíš být oblíbené než po tom moci si dělat, co chtějí. Proto se více než kluci bojí, že by jim někdo mohl říci, že jsou ošklivé. Částečně je to dáno dřívějšími zkušenostmi a výchovou a částečně nesmlouvavým tlakem jim určených médií.

„Zdařilé ženství“

Chlapci jsou vedeni ke svobodě, každý rád vidí, když jsou zvědaví, soutěživí a touží po výkonu. Dívky jsou rodiči a učiteli, ale i časopisy, i když těmi ne tak očividně, vychovávány spíše ve znamení různých omezení, péče o vztahy, prožívání citů a podřízení se společenským normám. Časopisecká povídka, která vypráví tentýž děj střídavě z holčičí a klučičí perspektivy, končí dívčím hlasem „zmateně koukám a nevím, co mám říct…“ a potom chlapeckým „doma udělám jediné, jdu se z toho všeho vyspat“. Středem normy, která je dívkám vnucována, je vzhled. „Kritéria kvality pro „zdařilé ženství“ jsou vymezena úžeji než kdy jindy – i když si toho my sami na první pohled nevšimneme. Zdá se, jako by sebevědomí dívek a mladých žen klesalo společně s rostoucími nesplnitelnými nároky, které se před nimi vynořují. Patří sem především zdrcující normy dokonalé krásy a obecně perfektní fungování,“ píše Schneiderová v knize Správné holky. Tělesné změny, které s sebou nese puberta, často způsobí, že dívky na čas ztloustnou. Přirozený fyzický vývoj dívek je s dívčím ideálem v nutném rozporu. Když dívka přijme předkládaný ideál, logicky jí klesne sebevědomí. Podle řady autorů je tenhle „výplach“ jednou z hlavních příčin rozvoje depresivních projevů u dívek. Naproti tomu kluci v pubertě se vlastně přibližují mužskému ideálu sami od sebe, nabírají na svalech a rostou. Okolí, které je formováno mediálním ideálem, od dívky nebo ženy očekává, že se bude chovat jednou tak, a jindy zase jako někdo úplně jiný. „Zatímco v rámci role partnerky a matky se od ženy obvykle očekává, že bude spíše pasivní, nesobecká a podporující, v pracovní oblasti je naopak podporována aktivita, nezávislost a asertivita, “ píše Fráňová. Média kritizují poslední patriarchální přežitky, které jsou ale stále rozšířené, takže dívky narazí. Bylo zjištěno, že vysokoškolačky jsou míň depresivní než ostatní ženy a že je to mimo jiné kvůli tomu, že vysokoškolačky mají širší možnost seberealizace. „Hustá dračice z časáku“ se docela podobá klukovi. Představě „cool týpka“ ale holky moc dostát nedovedou. Chtějí se líbit, ale zároveň chtějí nebrat na nikoho ohledy.

„V objetí krásy“

Představte si, jaké by to bylo, kdyby se dospívající oběti krásy v časopisech dočetly, že super je na holkách to, že každá vypadá trochu jinak, a že ze všeho nejlepší je, že každá dokonce opravdu uvnitř jiná je. Nejspíš by se jim ulevilo. Výzkumy dokazují, že čím více módních časopisů ženy a dívky čtou, tím méně se mají rády a tím jsou nespokojenější. Ve věci panuje přísná logika. Holka z plagátu musí být nenapodobitelná, její krása musí být pro čtenářky nedosažitelná. „Za tímto cirkusem krásy dnes stojí gigantický průmysl, který chce vydělávat. A kdyby ženy dosáhly ideálu krásy, nedalo by se na trh uvést nic, na čem by bylo možné dále vydělávat. Hospodářské odvětví, které chce vydělávat peníze na kráse, se musí postarat o to, aby přednosti ideálu zůstaly nedosažitelné. Také proto musí zůstat ženy nespokojené,“ píše Schneiderová. Dívky jsou časopisy významně ovlivněny, aniž by si toho byly vědomy. Klára Talašová, která studovala fenomén konzumace populárních časopisů jako je Dívka nebo Bravo Girl!, se domnívá, že je načase, aby byla do škol zaveden nový předmět, mediální výchova. „Televizi umí zapnout každý, ne každý však dokáže rozlišit objektivní zpravodajství od účelové manipulace. Výchova ke kompetentnímu využívání médií by měla být jedním ze základních vzdělávacích obsahů,“ píše.

Rozdíl v depresivitě žen a mužů je typickým rysem v zemích bohatého Severu. V jiných populacích se nic takového nevyskytuje. Dospívat v naší kultuře je pro dívky více stresující než pro chlapce. Časopisy jim to nijak neulehčují, ačkoli lehkost života je to, na co čtenářky lákají.

BE FREE, BE COOL, BE IN – BUĎ FRYKULÍN!

  1. Zatím nemáte žádné komentáře.
  1. No trackbacks yet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s